Sluneční soustava zahrnuje kromě velkých planet typu Země, Marsu, nebo třeba Jupiteru i spoustu menších objektů. Jedné jejich kategorii se česky říká planetky. Běžně se pro ně ale používá i starší výraz asteroidy. Jsou to tělesa od stovky metrů výš. Na rozdíl od komet se pohybují blíž ke Slunci. Jejich dráhy bývají daleko méně eliptické. Obsahují také méně ledu a víc kamene. Jejich struktura se často přirovnává k hromadě suti.
Myslí se tím, že materiál planetek je jen volně spojený. Drží ho pohromadě hlavně gravitace. To by mělo klást horní mez na rychlost, jíž mohou asteroidy rotovat kolem vlastní osy.
Planetka 2025 MN45
Kdyby se otáčely s periodou kratší než 2,2 hodiny, měla by je odstředivá síla roztrhat na menší kusy. Jedna konkrétní planetka jménem 2025 MN45 však o této bariéře zřejmě neslyšela. Kolem své osy se otočí za závratných 1,88 minuty. Musí proto být z materiálu, který připomíná pevnou skálu, jak ji známe ze Země.
„K udržení tohoto asteroidu pohromadě by nestačilo, ani kdyby byl z jílu,“ řekl New Scientistu Dmitrii Vavilov z Washingtonské univerzity v Seattlu.
Se svými kolegy objevil objekt v datech z observatoře Very C. Rubinové z Chile. Svá zjištění pak zveřejnili na konferenci v Texaském městě Woodlands 17. března. Kromě neobvyklé rychlosti rotace působí planetka 2025 MN45 vcelku obyčejně.
Její velikost odhadují astronomové na zhruba 870 × 660 metrů. Stejně jako necelé dva miliony dalších malých těles obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupiteru. Její dráha je skoro kruhová.
Vědci našli i další dvě rychle rotující planetky. Jedna má mít periodu 3,8 minuty, druhá 1,9 minuty. Mohlo by to naznačovat, že podobné objekty jsou ve Sluneční soustavě vcelku běžné.
Alespoň některé asteroidy tak mohou být z pevnějšího těsta, než si hvězdopravci dosud představovali. Zajímavá otázka je i, jak ke své rychlé rotaci přišly. Nejpravděpodobnější vysvětlení bude, že jde o následek prudké srážky.
