A právě na posledně jmenované se zaměřila kniha Etnologie pláže. Zkoumá (explicitně mořské) pláže jako „osobitý sociální prostor“, pro který je charakteristické specifické vnímání a prožívání tělesnosti a zvláštní, i když často jen implicitně nastavená pravidla chování. Autory knihy jsou historička umění a kurátorka Martina Vítková a český etnolog a historik Petr Lozoviuk.
Autoři tvrdí, že intimnost je na pláži „odsakrálněna“, neboť je zde přípustné sdílet její značnou část i se zcela neznámými lidmi. Nezúčastněnému pozorovateli je tak dáno nahlédnout do mnohdy intimních situací přítomných, které jinak zůstávají nezvaným pohledům skryty.
Podobné chování přitom v témže čase jen o několik metrů jinde už není možné, o čemž se turisté záhy přesvědčí, když se tuto sociálně sdílenou osobní intimitu snaží přenést jinam, třeba když se turisté začnou i v oblasti městské zástavby chovat, jako kdyby byli na pláži: letní návštěvníci se kupříkladu snaží pohybovat po veřejných místech svého letoviska v plavkách, za což jim hrozí ne právě nízké peněžité pokuty.
