Bezezbytku to platí i o spojení „zez Plzně“, které je vkládáno do úst obyvatelům západočeské metropole v domnění, že stejně jako u slov typu tutady (tudy) či tuten (tento) jde o typický a běžně užívaný rys tamní mluvy. Opravdu tomu tak ale není, což dokládají dialektologické výzkumy.
Jakmile vkročíte do plzeňských ulic, jistě se můžete snadno setkat s výše zmíněnými zájmennými výrazy, se specifickou větnou melodií, se zvláštní výslovností dlouhé samohlásky á, která zní skoro jako é, a s mnohými dalšími nářečními jevy, avšak složená předložka zez byla zachycena i před 50 lety již jen sporadicky v pouhých třech lokalitách na plzeňském venkově (z toho jednou byla užita v posměšném kontextu) a ojediněle i ve středních, jižních či jihozápadních Čechách.
V odborném časopise Naše řeč, který vydává Ústav pro jazyk český a je i volně online dostupný, vyšel v roce 2012 krátký text s výmluvným názvem Zez Plzně, v němž autorka přibližuje smysl vzniku složených předložek, které ve spisovné češtině máme pouze dvě: zpod a zpoza. Jejich funkcí je vyjadřovat „jemnější“, specifičtější význam, než jaký mají nesložené předložky.
V případě zez je to (oproti „obyčejnému“ z či ze) „zdůrazněné směřování děje zevnitř něčeho nebo z nějakého prostorového východiska“. Tato potřeba však evidentně není tak silná, aby se předložka zez prosadila a rozšířila nejen na Plzeňsku, ale ani kdekoli jinde, natož ve spisovném jazyce. Pravděpodobně tu máme spíše co do činění s výrazem již dávno neživým.
Podobně mylnou představu o plzeňské mluvě může vyvolávat i známá píseň Honzy Vyčítala nazvaná To tenkrát v čtyřicátom pátom. Zakončení -om se u přídavných jmen a řadových číslovek typu dobrý v 6. pádě jednotného čísla sice opravdu vyskytuje, avšak rozhodně nikoli na Plzeňsku
Jde o analogii se skloňováním zájmena ten, tj. v dobrom stejně jako v tom, a lze jej slyšet ve středních Čechách (hlavně na Benešovsku a na Sedlčansku). V textu oslavujícím osvobození Plzně v květnu 1945 jsou tvary čtyřicátom pátom užity pochopitelně pouze kvůli rýmu s příjmením Patton, které patřilo slavnému generálovi, velícímu 3. americké armádě.
Nedělám si iluze, že by jeden jazykový sloupek dokázal ovlivnit českou společnost natolik, aby obyvatelé Plzeňska již nebyli v dobré víře a při pokusu o humor nikdy tázáni, zda jsou opravdu „zez Plzně“. Podobně se to asi moc nedaří hrdým lokálním patriotům, kteří si pořídili tričko s tímto již téměř legendárním spojením – ovšem výrazně přeškrtnutým – a pokoušejí se takto ostatní jazykově edukovat. Ale doufám, že dnešní téma alespoň potěšilo všechny mé příbuzné a (stejně jako se zpívá ve Vyčítalově písni) i kámoše, které tam mám už řadu let.
Autorka je lingvistka, působí v ÚJČ AV ČR
