Někdy je dobré odpočinout si trochu od politiky a věnovat se něčemu důležitějšímu. Třeba počítačovým hrám a používání mobilů. Ne, není to ironie. Dlouhodobě se totiž spekuluje o tom, zda je hraní videoher a používání mobilů zejména pro děti přínosem, nebo naopak vede k nesoustředěnosti a ke zhloupnutí populace.
Web Neuroscience News upozorňuje na rozsáhlou studii, která řešila dopad hraní videoher na kognitivní schopnosti, tedy na to, jak člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje a zvládá různé úkoly, a také na duševní zdraví. Výsledky jsou docela překvapivé. Hraní videoher kognitivní schopnosti posiluje, ale nemá vliv na duševní zdraví.
Náruživým hráčům se předplatné vyplatí. Trendem je hraní v cloudu |
Starší účastníci studie přitom měli patrně díky hraní videoher mozek „mladší“. Padesátníci a starší se najednou chovali, jako kdyby byli v průměru téměř o 14 let mladší. Nejde přitom o žádný pavědecký výzkum, vedl ho známý vědec Adrian Owen. Ten mimo jiné dokázal, že někteří pacienti ve vegetativním stavu vnímají své okolí a za pomoci magnetické rezonance mohou komunikovat s lidmi.
Ani pohybová aktivita – Mezinárodní zdravotnická organizace doporučuje150 minut střední a vyšší aktivity týdně – proti stárnutí mozku podle studie nepomáhá, byť si dlouho část vědců a doktorů myslela opak. Cvičení ovšem pomáhá proti depresím a úzkosti, takže na pohyb bychom se neměli vykašlat. A také videohry je třeba hrát s rozumem.
Jak před nějakým časem napsal web The Conversation, hraní počítačových her pomáhá, ale příliš moc hraní videoher škodí. Studie z Japonska ukazuje, že lidem zřejmě škodí hrát na počítači či mobilu hry déle než tři hodiny denně. Kromě zdravotních dopadů může příliš velká závislost na hraní elektronických her vést ke ztrátě citu pro reálný život, vyhýbání se kontaktům s živými lidmi, u dětí třeba upadá i úspěšnost ve škole. Ne nadarmo je v některých zemích závislost na hraní počítačových her chápána jako nemoc a například v Jižní Koreji prosperují kliniky, které tuto závislost léčí.
Na rozdíl od videoher jsou ale nyní v klatbě mobily. A to přesto, že i na nich se dají hrát hry. Zejména je v nemilosti používání mobilů dětmi. Jak píše na svém anglickém webu počítačový magazín Wired, v britském parlamentu je návrh na to, aby se zakázalo žákům používání mobilních telefonů na školách a aby sociální média nemohla používat osobní data mladších šestnácti let. Britské ministerstvo školství už požádalo školy, aby zabránily žákům v používání mobilních telefonů ve škole včetně přestávek a času na oběd. Zhruba 99 procent středních škol v Británii už prý zavedlo zákaz mobilů ve škole, i když pouze 11 procent škol požaduje, aby děti mobilní přístroj odložily při příchodu do školy do nějaké uzamčené skříňky.
Těm nejmenším mobil ani tablet do ruky nepatří. Nic užitečného z něj nemají, říká expertka na digitální zdraví dětí |
Jestli zákaz mobilů ve škole pomůže, není podle odborníků vůbec jisté. Nicméně britští poslanci jsou podle Wiredu pod vlivem představ, že mobily děti devastují. Tak to ostatně popsal ve své i ve Velké Británii populární, leč vědci velmi kritizované knize Úzkostná generace americký sociální psycholog Jonathan Haidt. Tento člověk doporučuje, aby do třinácti let nedostaly děti chytrý mobil vůbec do ruky.
Zajímavé je, že zákaz mobilních telefonů dovede spojit britské vládní i opoziční poslance, kteří se jinak na ničem moc neshodnou. Podobné je to třeba i ve Spojených státech, kde se tamní jinak v ničem spolu nesouhlasící republikáni a demokraté dokázali spojit a zakázat mobily ve školách na Floridě či v Indianě. Možná by ale bylo lepší naučit děti, jak s novými technologiemi pracovat, než je od nich prostě odstřihnout, cituje ke konci článku Wired psychologa Petea Etchellse, který se specializuje na digitální technologie a jejich vliv na člověka.
Na závěr se ještě jednou vraťme k počítačovým hrám. Jak se ukazuje, nejenže jsou prospěšné, ale některé jsou asi prospěšnější než jiné. Na serveru BBC se píše, že jsou i hry, které mohou být prospěšné nejen pro udržení kognitivních funkcí mozku, ale také pro duševní zdraví. Jde o takzvané „cozy games“, což bychom přeložili asi jako milé hry. Tedy hry, kde je kladen důraz na nenásilí, relaxaci a péči o něco či stavbu něčeho. Často jde o simulaci běžného života. Takže prý pomáhají Pokémoni, The Sims nebo třeba farmaření včetně krmení oveček. No, a to si člověk dosud vyčítal, že jako mladý hrál stupidní videohry, místo aby se učil a teď měl lepší zaměstnání nebo plynně mluvil více jazyky. Nyní je jasné, že se jen staral o své zdraví. O to víc, že v době mého mládí musel člověk hry hrát na primitivních počítačích nebo hracích automatech, protože chytré mobily prostě neexistovaly.
