Kontrolovala tedy celý střední tok Nilu a jejich dějiny mohou být zajímavé ještě bezmála 1700 let poté, kdy poslední z nich přestalo existovat. Právě to poslední, zvané Merojské království, zkoumá expedice Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. V těchto dnech dorazili členové archeologické expedice do Súdánu již na jedenáctou výkopovou sezonu.
Příjemné teploty
Denní teploty tam teď oscilují mezi „přívětivými“ 30 a 40 °C. Před koncem roku se výprava vrátí do Evropy. S koncem prosince končí i účetní rok a expedice prostě musí být vyúčtována včas. Výzkumníci zamíří do Súdánu zase v únoru nebo v březnu a vydrží tam až do dubna, kdy je vyženou vedra přicházejícího léta.
Zajímá je archeologická lokalita ve vesnici Wad Ben Naga, asi 130 kilometrů severovýchodně od hlavního súdánskéhoměsta Chartúmu. „Je tomísto s fascinující historií,“ vysvětluje vedoucí výpravy Pavel Onderka. Do tamních končin se poprvé dostal v roce 2007 se súdánsko-kanadskou archeologickou expedicí. Nadchl se natolik, že se za dva roky vrátil s vlastní expedicí. Súdánské úřady udělily Národnímu muzeu licenci pro výzkum lokality Wad Ben Naga, kde před dvěma tisíci lety vzkvétalo merojské královské město.
Starověké státní útvary v Núbii (současném Súdánu)
|
První sezony v Súdánu byly náročné, především kvůli nedostatku peněz. Rozjezd výzkumů umožnily teprve sponzorské dary od společností Bohemia Energy a Pragemporion.
„Díky sponzorům se nám v roce 2011 podařilo objevit více než sto let ztracený chrám zvaný Týfónium. Byl znám jen z popisů cestovatelů, kteří Wad Ben Naga navštívili v 19. století,“ pochvaluje si Pavel Onderka a dodává, že sponzoři expedici podporují pátým rokem a do výzkumů už vložili sedmimístnou sumu.
„Až později se nám podařilo získat financování projektu z Grantové agentury ČR. Peníze od ní jsou určeny výhradně na vědeckou práci. Peníze od sponzorů využíváme také na přípravu výstav pro veřejnost,“ popisuje doktor Onderka.
Bůh s beraní hlavou
Mezi nejzajímavější objevy české expedice se dají počítat dvě sousoší boha Amona a jeho manželky bohyně Mut. Amon je bohem původně egyptským. Kde se vzal v Núbii? Vzhledem k sousedství s Egyptem a vzájemným stykům, obchodním, diplomatickým, ale i válečným, se kultury oboustranně ovlivňovaly. I v náboženství.
Archeolog: Hrobka Nefertiti může být v hrobce Tutanchamona |
„Starověká polyteistická náboženství bývala nakloněna přijímání nových božstev, ale uzpůsobovala si je,“ líčí archeolog Vlastimil Vrtal. A tak je původně egyptský Amon vNúbii vyobrazován s beraní hlavou, což je místní specialita. „Ostatně, zdejší lidé přizpůsobili jak křesťanství, tak islámmístním zvykům, podobně jako jinde vAfrice,“ usmívá se Pavel Onderka. A nechybějí projevy pověrčivosti. Archeologická lokalita je opředena řadou pověr. Podle jedné se nad ruinami paláce z 1. století př. n. l. objevuje duch jeho stavitelky královny Amanišacheto. Jiná vypráví, že pod balvanem u vstupu do Týfónia jsou schovaní zlí duchové.
Nadvláda díky vodě
Česká expedice ve Wad Ben Naga zkoumá mimo jiné zmíněný Palác královny Amanišacheto. Přízemní patro zabíralo téměř čtyři tisíce metrů čtverečních. Merojští vládcové zde žili jen část roku, jejich dvůr byl – jako u středověkých německých císařů – stále na cestách. Panovník v provincii vždy vyřídil agendu a cestoval dál.
Vládu nad obyvateli různého etnického původu mu do velké míry zajišťoval administrativní aparát, efektivní kontrola nad důležitými vodními zdroji a královské monopoly, třeba dálkový obchod.
Složité sousedství
Za pozornost určitě stojí dramatické soužití se silným sousedem na severu – Egyptem. Vzájemné vztahy měly podobu někdy diplomatických a obchodních kontaktů, jindy válečnou a okupační. Byla období, kdy egyptská říše okupovala Núbii, ale stalo se, že núbijští vládci kontrolovali svého severního souseda. Núbijci převzali od Egypťanů módu stavět pohřební pyramidy a používali i egyptské hieroglyfy, než si vytvořili vlastní písmo.
První archeolog na světě byla tvrdohlavá žena. Kouřila a nosila pánské šaty |
Vdobě Římské říše, která ovládla Egypt krátce před přelomem letopočtů, Římané uznali, že Merojské království by nebylo snadné ani výhodné anektovat, a tak s ním udržovali obchodní a diplomatické styky. Dokazují to i nálezy z Wad Ben Naga, například lampa s vyobrazením gladiátora nebo římská pánev, obojí vyrobené v 1. stol. n. l. v severní Itálii.
Záhadný konec
Merojské království skončilo kolem roku 350 n. l. „Úpadek ústřední královské moci ale neměl větší vliv na řemesla,“ popisuje Pavel Onderka. Historikové se nemohou shodnout, co se stalo. „Zcela jistě svou roli sehrál přesun hlavních obchodních cest mezi centrální Afrikou a východním Středomořím mimo nilské údolí. V oblasti v té době docházelo také k etnickým pohybům. Dalším faktorem byl Egypt, který vždy ovlivňoval dění v Núbii. V neposlední řadě je také třeba zmínit tehdejší výpravu aksumského krále Ezany z dnešní Etiopie proti Merojskému království,“ zamýšlí se doktor Onderka.
K poznání pádu Merojského království by tedy mohly přispět právě výzkumy v královském městě Wad Ben Naga.
