Vojenští hodnostáři mají široké možnosti vyžívat se ve jménech. Pojmenovávají se nejen pozice, ale celé vojenské operace. Za pojednání by stály i názvy vojenské techniky: celý svět zná jména dvou jaderných bomb, které americká letadla svrhla v srpnu 1945 na Japonsko: Little Boy (Chlapeček) a Fat Man (Tlouštík). Roztomilé názvy pro nejničivější zbraně, jež kdy lidé proti sobě použili: „Rodinu nám v Hirošimě zmasakroval Chlapeček.“
Byť i tato jména mají v sobě krapet bezcitnosti, existují podstatně drsnější případy válečného slovníku. Například po nástupu prezidenta Richarda Nixona začali Američané svými B-52 zasypávat Kambodžu bombami pod krycím názvem Menu. Tato akce měla několik etap, nazvaných skutečně gurmánsky: Snídaně, Přesnídávka, Chuťovka, Oběd, Večeře, Zákusek. Dohromady přes půl milionu tun železa.
Odneslo to životem něco mezi stem a dvěma sty tisíci nebohých venkovanů. Zbytek prchal raději do Phnompenhu, kde se tehdy nahromadila víc než polovina kambodžské populace – není pak divu, že Rudí Khmerové začali svou vládu drastickým vyhnáním obyvatel zpět na venkov, aby zas obdělávali pole ležící ladem.
Den, kdy se zrodila rudá hvězda. Vychází obsáhlá publikace o dějinách Komunistické strany Československa |
Méně osídlený Laos byl zkropen ještě větším počtem bomb – jak se dodatečně ukázalo, z většiny bezdůvodně, jen proto, aby americká technika a piloti nevyšli ze cviku. Desítky tisíc mrtvých rolníků se už nedozvěděly, že ve skutečnosti šlo o rozvernou operaci Válení sudů (Barrell Roll). Málem by si člověk vzpomněl na hit Škoda lásky v angličtině.
Američané mají co pojmenovávat, a tak někdy volí vzletnější názvy typu Pouštní bouře (Irák 1991), Půlměsíční vítr, Sokolí vrch, Orlí oko nebo Dračí útok (vše Afghánistán 2001–2021), jindy se snaží nastolit dojem spravedlivé věci: Správná věc (Panama 1989), Návrat naděje (Somálsko 1992), Irácká svoboda (2003). Jinde zase rovnou demonstrují sílu: Valící se hrom (Vietnam 1967), Naléhavá zuřivost (Grenada 1983), Půlnoční kladivo (Írán 2025).
Úderně poetická pojmenování volí i izraelské vedení při akcích na sporných územích: Ochranné ostří, Lité olovo, Pilíř obrany. V izraelské rétorice se však užívá i poněkud brutálního souhrnného výrazu „sekání trávníku“.
Že se k slovnímu cynismu uchylují špinaví a vystresovaní vojáci v zákopech, se dá jistě pochopit. Pokud však někdo v teple vojenského štábu přirovnává lidská jatka ke kosení, či dokonce k jídelníčku, pak by si asi měl do toho zákopu nejdřív vlézt sám. Je léto, jdu radši sekat skutečný trávník. A seknu-li špatně, poteče jen moje krev.
