Já sám jsem si až do roku 1989 myslel, že polární záře je něco, co patří jen a jen na daleký sever. Ovšem v noci ze 17. na 18. listopadu toho roku se na naší obloze objevila silná polární záře, viditelná očima. Lidé na Národní třídě a v okolí měli v tu chvíli jiné starosti, ale já měl zrovna službu pro veřejnost na hvězdárně.
Tehdy jsem ovšem zůstal uvězněn v kanceláři, kde drnčely všechny telefony a já neustále vysvětloval, že to opravdu nejsou ufoni, že to není nic nebezpečného, že je to skutečně polární záře… Z toho divadla jsem pak uviděl jen konec, když už záře doznívala, stejně jako zvonění telefonů. A tak jsem první polární záři ve svém životě protelefonoval.
Na jaře roku 2000 jsem ale až do poloviny oblohy sahající rudou záři, do které od obzoru vystřelovaly zelené paprsky, dokonce i fotografoval. Na barevný kinofilm a předlouhou expozicí ze stativu, protože digitální fotoaparáty byly teprve v plenkách. Dnes je to úplně jiné.
Relativně hojný výskyt polárních září v posledních dvou letech je způsoben tím, že Slunce je momentálně v silném maximu své aktivity.
Fotoaparát mobilního telefonu zachytí i barvy, které lidské oči nevidí. Na jedné straně jde o pokrok digitální technologie, na straně druhé o nedokonalost lidského zraku. Naše oči v šeru a po tmě vidí „černobíle“. Je-li polární záře jasná, barvy částečně zaznamenáme, ale na fotografii vidíme červenou oblohu i v místech, kde našim očím připadá úplně černá.
Proč je vlastně polární záře hlavně červená a zelená? Fyzikální proces, který ji způsobuje, začíná vyvržením plazmatu, tedy plynu tvořeného nabitými částicemi, ze Slunce. Magnetické pole Země nabité částice odvádí směrem k magnetickým pólům. Když se tam střetnou se vzduchem, dojde k vybuzení atomů kyslíku a dusíku. Ty se pak vracejí do normálního stavu tím, že energii vydávají jako záření. Za zelenou a červenou barvu může kyslík.
Zatmění Slunce, polární záře i 13 úplňků. Jaké nebeské úkazy nabídne rok 2026 |
Zelená vzniká ve výšce okolo sta kilometrů nad zemským povrchem, červená pak dvakrát výš. Proto polární záře u nás jsou nejčastěji červené – díváme se vlastně z dálky a pozorujeme horní patro. Zelenou barvu vidíme nízko nad obzorem. V polárních oblastech naopak převažuje zelená přímo nad hlavami pozorovatelů a červená zaniká, protože je až nad ní. A přidává se také modrá a fialová, jež vydávají atomy dusíku.
U nás jsou polární záře opravdu vzácné a jejich relativně hojný výskyt v posledních dvou letech je způsoben tím, že Slunce je momentálně v silném maximu své aktivity. Na severu (i na jihu) je to naopak úkaz, který v období polárních nocí a vysoké aktivity Slunce potěší (a některé astronomy potrápí) docela často.
