Středoškolský učitel z Baskicka začal na začátku pandemie prozkoumávat osudy jednoho odbojáře a postupně objevil desítky španělských republikánů, kteří bojovali proti frankistické diktatuře i proti nacismu. Po několika měsících internace ve Francii byli deportováni do německých koncentračních táborů a pak do lágru Hradištko u Prahy, kde je nacisté zabili. Potomci Španělů míří tento týden na premiéru filmu do Prahy.
Unai Eguia učí výtvarnou výchovu na střední škole v Baskicku. Během covidové pandemie se snažil alespoň na chvíli odpoutat od každodenní reality, začetl se proto do knihy El Impostor (Podvodník), inspirované příběhem Enrica Marca. Muže, který „údajně“ přežil koncentrační tábor Flossenbürg. Marco řadu let přednášel na školách, dokonce předsedal spolku přeživších, v roce 2001 mu katalánská vláda udělila vyznamenání Creu de Sant Jordi.
Rok poté jej ale historik Benito Bermejo usvědčil ze lži. Enrico Marco nakonec vrátil medaili a přiznal, že si vše vymyslel: „Celou dobu se vydával za vězně s deportačním číslem. Zjistil jsem, že číslo patřilo Enricu Monerovi, o něm ale žádné informace nikde nebyly,“ vzpomíná Eguia na začátek několikaletého výzkumu napříč celou Evropou.
Slib rodině
Zcela jiné pátrání podnikli příbuzní Španělů, kteří byli deportováni do lágrů ve Francii, později do Německa a nakonec do koncentračního tábora Hradištko. Colette Martinová svého otce nikdy nepoznala, nikdo z její rodiny nechtěl mluvit o tom, že bojoval proti nacismu. Jednoho dne v roce 1943 zmizel a postupem času se rodina smířila s tím, že ho již neuvidí. Nechali vyrobit náhrobek s jeho portrétem, ale žádné tělo v hrobě není.
Do Hradištka přijela skupina šestnáctiletých nacistických kadetů, kteří se vyžívali ve střílení „pro zábavu“. A ti pár týdnů před koncem války zahraniční vězně zabili.