Například to, že zmizely obavy z předčasných těhotenství a převládá spíše strach z toho, že lidé nebudou mít děti. „Léta jsme odrazovali lidi od toho, aby měli děti příliš brzy,“ cituje list Karen Benjamin Guzzoovou, socioložku z Univerzity Severní Karolíny. „Říkali jsme jim, aby počkali, až si to budou moci dovolit. Ale tento standard je čím dál méně dosažitelný. Náklady na základní věci, jako je bydlení, péče o děti a vzdělání, prudce vzrostly,“ říká Guzzoová.
Zrušit vzdělání žen či omezit jejich možnost pracovat nikdo nechce. Ani ti, kdo volají po návratu k tradicím: znamenalo by to poškodit ekonomiku a zrušit demokracii.
Zároveň se zvýšily standardy výchovy dětí, které společnost vyžaduje od rodičů, a mnoho rodičů ze střední třídy si to nemůže dovolit. Ale jak ukazuje na příkladu rodiny s pěti dětmi a skromnými příjmy, lze uživit velkou rodinu. Standardy je však třeba snížit a v USA oželet i vyšší vzdělání dětí. Problémem je to pro rodiny, které nejsou dost chudé na prominutí školného ani dost movité na jeho placení.
List si ale všímá i opačných situací, že rodiče podporují své děti finančně i v dospělosti. Ilustruje to na příkladu rodiny, která sedmileté dceři šetří peníze, aby ji mohli podporovat i v jejích třiceti letech. Přibližně 60 % rodičů s dětmi ve věku 18 až 34 let uvedlo, že svým dětem v předchozím roce finančně pomohli. Třetině kupujících dům z generace Y, tedy narozených v letech 1981 a 1996, v USA pomohli přátelé nebo rodina.
Ostatně, jak píše i list The New York Times, kromě generace Y má stejné potíže i následující generace Z, a obrací se proto na rodiče. The New York Times jim dokonce radí, jak o tom začít s rodiči mluvit a jak je o to požádat.
Děti nejsou a nebudou. Přestaňme rodiče šikanovat a začněme si jich vážit |
O tom, že je výchova dětí dnes drahá, píší i Financial Times a uvádí, že velká rodina se dnes stala symbolem vysokého společenského statusu. Tedy už ne sportovní auto, drahé hodinky či značková kabelka, ale houf dětí. „Pro většinu pracujících rodičů, a zejména pro ty, kteří žijí ve městech, je i vychovat bez potíží jedno dítě velkou ekonomickou rozvahou, která vyžaduje značnou finanční stabilitu,“ cituje list Elizu Filbyovou, historičku a autorku knihy o tom, jak majetek rodičů ovlivňuje identitu a budoucnost dětí. Dříve bylo dítě zdrojem pozitivního cash flow domácnosti, dnes je spíše nákladem. Jedno dítě je normou, dvě se s trochou snahy dají vychovat, tři jsou už jen pro bohaté, píší Financial Times.
Lidé sledují s obdivem na internetu bohaté a jejich rodiny, které se nepřestávají rozrůstat. Pro boháče už pět dětí není šílenství ani znakem víry, ale podobně jako šest jsou znamením, že jste opravdu za vodou. Módní průmysl se tomu přizpůsobuje a vytváří ultradrahé výrobky pro matky a děti. Z konzervativní části politického spektra sice rostou snahy podpořit porodnost, je ale otázka, jaký budou mít vliv. Většina lidí si zřejmě nějaké spojení miliardářských rodin s realitou nepřipouští, navíc když část boháčů otevřeně mluví o svých velkých rodinách jako základu nové, lepší rasy. Na internetu totiž často sledujeme i věci na úrovni fantasy, které nikdy nebudou součástí našeho života a které si někdy ani nepřejeme zažít.
Propopulační politika se státními příspěvky ovšem také k vyššímu počtu dětí obvykle dlouhodobě nevede. Nefunguje to dokonce ani v bohatém Norsku se slušnou dostupností státních školek, jak psal třeba před pár měsíci britský internetový list The Guardian. Možná by to chtělo jiný nápad. Americký server Axios před pár dny upozornil na studii ekonomické nobelistky Claudie Goldinové, která ukazuje, že vyšší porodnost najdeme v bohatých společnostech a tam, kde se muži více podílejí na domácích pracích, výchově dětí a celkově chodu domácnosti.
Nepoučujme ženy, kdy měly mít dítě. Na otěhotnění jsou potřeba dva |
Zjednodušeně je to tím, že ženy tam mají větší možnosti realizovat se, získat vzdělání a kariéru. Také se to od nich i očekává. Jenže pokud zároveň nepoměrně více sil než muž v případě narození dítěte věnují domácnosti, založení rodiny odkládají či mají méně dětí. Je však těžké najít partnera, který by s nimi sdílel rovnoměrně péči o domácnost.
Zrušit vzdělání pro ženy či omezit jejich možnost pracovat nikdo nechce. Dokonce ani ti, kdo volají po návratu k tradicím v extrémní podobě. Znamenalo by to poškozenou ekonomiku i zrušenou demokracii. Snaha části současné americké pravice navrátit ženy „k plotně“ tak podle Goldinové nepovede k vyšší porodnosti, ale přesně k opačnému efektu.
