Po čase jsem vzal do ruky tři knížky, které jsem kdysi spolu s fotografem Pavlem Hrochem připravil pro nakladatelství Paseka. Jde o publikace Praha moderní I–III, což jsou průvodce po pražské architektuře let 1900–1950 a obsahují stovky staveb od historismu a secese až po avantgardní funkcionalismus.
Při listování jsem kvitoval, že řada objektů, které tehdy nebyly právě v dobrém stavu, byla mezitím opravena. To je dobré a svědčí to o tom, že si moderní architektury vážíme více, než tomu bylo dříve. K některým dobrým příkladům se ostatně v budoucnu vrátím.
Bohužel jsem si ale také všiml, že jiné stavby, jež byly tehdy zdokumentovány v již dosti zuboženém stavu, vypadají dnes stejně, vlastně po dalších letech chátrání i o dost hůře. Přitom se často jedná o památkově chráněné objekty a díla významných architektů. A ještě smutnější je, že čtyři stavby už dokonce neexistují vůbec. Prostě byly mezitím zbourány. Rád bych je v tomto článku alespoň připomněl.
Sto let golfu u nás. Jaký byl osud prvního pražského golfového klubu, jenž byl založen v Motole |
Ztracené vily
Nejstarší nedávno zbořenou budovou je krásný secesní činžovní dům, který donedávna stával při Nádražní ulici na Smíchově (č. 12, čp. 1123). Byl vystavěn v letech 1904–1905 dle projektu dnes už zapomenutého absolventa vídeňské umělecké akademie Josefa Podhajského (1858–1912).
Na prostém průčelí z vápenné omítky, ukončeném výraznou korunní římsou, byly pozoruhodné reliéfy neznámého autora s motivy vorařů na Vltavě. Podobný čistě secesní dům navrhl Podhajský také na Senovážném náměstí 11 v katastru pražského Nového Města, i ten vyniká velmi kvalitní dekorací.
Činžák v Plzeňské léta chátral. Stavby v jeho sousedství byly už dávno zbourány, ale nakonec se přece jen dočkal kvalitní rekonstrukce. Jistě, teď se tu všude intenzivně staví, ale myslím, že zakomponovat tuto cennou budovu do nově vznikajícího areálu by nemusel být takový problém…
Stavby zdokumentované v již zuboženém stavu vypadají dnes po dalších letech chátrání o dost hůře. Přitom to jsou památkově chráněné objekty a díla významných architektů.
Další zmizelou stavbou je letní vilka v Libocké ulici 33 (čp. 274) v někdejším pražském satelitu Liboc (dnes součást městské části Praha 6), kterou v roce 1906 navrhl známý český architekt Bohumil Hübschmann (též Hypšman; 1878–1961). Patří k jeho prvním stavbám po návratu z Vídně, kde studoval na tamní umělecké akademii u proslulého profesora Otta Wagnera.
Styl této hrázděné stavby byl secesní, patrný je vliv vídeňské secese, ale i anglické architektury hnutí Arts and Crafts. Nevelký, ale malebný objekt s různými typy omítek i keramickými prvky byl pak vklíněn mezi svah pod oborou Hvězda a rušnou Libockou ulicí. Léta byl prázdný a chátral. Místo to nebylo zas až tak neatraktivní, protože na této parcele dnes stojí podstatně větší viladomy.
Připomínám ještě, že Hübschmann v pozdějších letech navrhl např. ceněný areál ministerských budov pod Emauzským klášterem, invenční byly i jeho návrhy ze soutěží na dostavbu Staroměstské radnice z let 1908, 1938 a 1946. Byl oceňován též jako významný urbanista a fenomenální znalec staré Prahy.
Prostě to zbouráme
Další dvě nedávno zbourané stavby reprezentovaly funkcionalismus, obě byly cenné a obě již neexistují. Vilku redaktora Jíšeho v ulici U Dívčích hradů 20 (čp. 1905) na Smíchově projektovali na sklonku dvacátých let dva známí avantgardisté a členové legendárního sdružení Devětsil Josef Havlíček (1899–1961) a Karel Honzík (1900–1966).
Kubismus v Milevsku. Bývalá synagoga je zapomenutým experimentem české architektury |
Tito absolventi pražské techniky (Havlíček studoval i u Gočára na AVU) jsou známí především jako autoři žižkovského paláce Všeobecné zdravotní pojišťovny, kdysi nejvyšší budovy v Praze (dnes palác Radost), špičkového příkladu lecorbusierovské evropské architektury. Nejhezčím prvkem Jíšeho vily bylo spirální schodiště do zahrady. Na špatný stav objektu jsem mnohokrát upozorňoval, místo opravy ho však majitel zboural.
Podobný osud potkal i břevnovskou vilku v ulici Na Petřinách 7, čp. 1482 s nezvyklou fasádou z červených lícovek. Pro rodinu Fröhlichovu ji projektovali ruští emigranti Pavel Simonov a Alexander Těrechov (1896–1969) v roce 1939, kteří v obdobném stylu navrhli i domy na střešovické Ořechovce a dejvické Babě. Přes protesty odborné veřejnosti byl dům majitelem zbourán, dnes tu stojí mnohem větší bytový objekt.
Příště si posvítíme na stavby z našeho průvodce, které sice dosud stojí na svém místě, ale jejich stav je nadále žalostný…
