Prezidentský úřad se většinou rodil z krizí a v odporu vůči předchozímu systému dědičné imperiální monarchie a ještě dlouho poté jej definovaly revoluční historické momenty, kdy se národ během národně-osvobozeneckého boje či dekolonizačního procesu postavil cizí nadvládě či se osvobodil z podřízeného postavení.
Prezidentství tak v sobě neslo původní radikalitu, novost a revolučnost svého zrodu, ale nedokázalo – nebo nechtělo – se zbavit předchozích monarchických tradic, zvyků a postupů, reflektovaných především v symbolech moci či projekci autority. V jádru prezidentství totiž stále dříme odvěký problém: prezident, stejně jako monarcha, byť nadán mocí z vůle lidu či parlamentu, s ní musí umět zacházet, vykonávat, reprezentovat a také předávat.
Prezidenti skoro všude
Dnes prezidenti vládnou světu: prezidentku a prezidenta najdeš, kam se podíváš. Jen dva z členů mocné G7/8, Velká Británie a Kanada, nemají ve svém čele prezidenta, a to včetně Ruska, jemuž bylo v roce 2014 pozastaveno členství.
