Vyrovnat se s měkkou selekcí je, nehledě na název, mnohem obtížnější než se selekcí tvrdou. Není totiž dopředu jasné, s jakou konkurencí se člověk střetne. Náš systém výběru studentů na střední školy je právě takovým případem psychicky náročné měkké selekce, jejíž intenzita se navíc liší náhodně podle toho, v jakém kraji se škola nachází. Tedy kombinace závodu o zlatou medaili a rulety.
Zda přijímací zkoušky na střední školy vůbec potřebujeme, již dávno není provokativní otázka; nemá je ani mnoho vysokoškolských oborů. Řady studentů by se mohly protříbit během prvního roku studia. Současný postup, kdy výběrové školy jsou ty střední, je z hlediska vývoje dětí načasován velmi nešťastně. A pokud už na zkouškách trváme, měly by zajistit výběr tvrdý, vyžadující předem definovanou úroveň.
Sezona přijímaček ještě nekončí a co s těmi všemi mladými muži |
Jde o to, zda student školu zvládne, ne jak se zařadí v náhodné skupině dalších žadatelů o stejnou školu v daném roce, což je velmi nespolehlivý indikátor úspěchu v dalším vzdělávání. Naše měkká selekce je nouzovým řešením největšího porevolučního selhání českého vzdělávání, totiž chronického nedostatku míst na gymnáziích a dalších školách. Filozofové se mohou přít, zda je selhání omluvitelnější, je-li způsobeno chybnou úvahou, nebo čirou neschopností. To je diskuse vpravdě akademická, neboť jde o kombinaci obojího.
V zemi s přesnými údaji o složení a vývoji populace lze poptávku po vzdělání předpovědět na desetiletí dopředu, přesto se vinou částečně cíleného selhání celé série politických garnitur letos nedostalo na gymnázia více než deset tisíc dětí, společně s dalšími tisícovkami, které raději ani přihlášku na svoji školu první volby nepodaly. Zkusme si představit celonárodní pozdvižení, kdyby deset tisíc důchodců selhalo v testu z matematiky, a tak jim nebyl nadále vyplácen důchod, protože na něj stát prostě nemá potřebnou kapacitu.
Přijímačky jsou stejné jako nedostatkové bydlení: vládne nám tyranie většiny |
Naše společenská smlouva není, že budeme platit daně, aby poté děti mohly profitovat z bezplatného vzdělávání tak, že zapomenou na své gymnaziální aspirace a půjdou se vyučit. Rodiny se vztahem ke vzdělání své děti na životní zkoušku samozřejmě připravují. Tím se rodinné zázemí stává, velmi nezdravě a nespravedlivě, podmínkou pro úspěch dětí víc než jejich skutečné schopnosti.
Nad českou krajinou se vznáší přízrak chybějícího instalatéra, vyvolávaný lobbisty z průmyslu. Jak by naše společnost vypadala, kdybychom měli v mladé generaci samé absolventy gymnázií a následně univerzit? Prosperovala by mnohem lépe než dnes. Světu chybí dobrým vzděláním kultivovaný talent, ne schopnost utahovat šrouby ve směru hodinových ručiček.
Zkusme si představit, že by deset tisíc důchodců selhalo v testu z matematiky, a proto jim nebyl vyplácen důchod, protože na něj stát prostě nemá kapacitu.
