Ústřední otázka celé knihy, která je, zdá se, i skoro třicet let po zániku federace i pro autora osobně stále bolestná: muselo dojít k odcizení mezi Slováky a Čechy a bylo rozdělení Československa nevyhnutelné?
Autor nezastírá, že základní nepochopení a odlišnosti existovaly už při vzniku společného státu, kdy na Slovensko odcházelo množství českých učitelů, kteří se tam ovšem se svým důrazem na význam postav jako Jan Žižka z Trocnova či Jiří z Poděbrad setkávali s velkým odporem. Pro jejich žáky vyrůstající v uherské tradici totiž byli významnějšími hrdiny kníže Svatopluk nebo „Matej král“ čili Matyáš Korvín. A když noví učitelé hlásali, že největší řeka v republice je Labe, ptali se jich slovenští žáci: „A Dunaj je pes?“ Uvedeným předmětům se prý tedy na Slovensku říkalo „srandadějiny“ a „srandazeměpis“.
