Napadlo vás někdy, jak neobvyklé je nazývat nějaký kalendářní měsíc dvojím způsobem podle toho, kolikátého zrovna je? Přitom pozadí to má zajímavé a zároveň na hlavu postavené. Řeknete první máj, ale neřeknete, že dnes je máj třetí, to už je zas jen obyčejný květen. Jako by máj byl něco vznešenějšího a voňavějšího a květen jen všednodennost. Jenže od původu je to právě naopak: slovo máj bylo v češtině kdysi běžné a jediné, kdežto květen se jako poetický novotvar objevil až začátkem 19. století a postupně se dalších sto let na úkor máje prosazoval.
První máj: můžeme si užít lásku, aniž se omezíme v práci? |
Jako mnoho jiných dnes nenápadných výrazů je to výmysl Josefa Jungmanna. Ten tehdy překládal z francouzštiny jistý romantický text a narazil na metaforu pro pátý měsíc roku la lune des fleurs čili měsíc květů. Napadlo ho tedy dát tam květen, čímž požadavek poetičnosti i originality splní. Oporu měl i v polštině, kde pojmenování kwiecień se už používalo a dosud používá. Sice pro měsíc čtvrtý, ale to není tak podstatné, ono toho dost kvete už v dubnu.
Nám může přijít nepochopitelné, aby řešení jednoho překladatelského oříšku ovlivnilo celý jazyk. Jenže Jungmann byl autorita, literární překlady měly tehdy váhu, elity právě dotvářely nově konstituovanou češtinu, a navíc bylo v kurzu razit slovanství, lišit se. Ostatně, Máchu peskovali za příliš subjektivity a málo národovectví. Jeho formulace o tom, že byl první máj, byla stylisticky neutrální, jako by se dnes řeklo bylo prvního května. Jinou divností ovšem budiž, že má to datum znamenat nějaký báječný den, toužebně očekávaný. Vždyť odsouzenec Vilém prožívá toho dne poslední večer před popravou. Inspiruje vás to snad k líbání se pod třešní? Ještě že kvůli klimatické změně kvetou teď dřív (a polština má víc pravdy).
Když si též dovolím zapojit trochu subjektivity, květen miluji (rozuměj od 2. do 31.), ale První máj je jeden z nejnesympatičtějších dnů roku. Pro tu soudružsko-škrobenou odpornost oslav s rudými transparenty, kterou už tomu nikdo neodpáře, a skutečnost, že mnoha lidem se to líbilo a líbit zase bude. Včetně těch politických táborů – lásky čas je čas demonstrací, fanglí, provolávaných hesel i rvaček s jinými demonstracemi, které provolávají zase jiná hesla, zpravidla stejně blbá.
OBRAZEM: Nekoukejte z okna dolů, pojďte s námi do průvodu. První máj za socialismu |
Ovšemže toto už má záminku ve svátku práce, nikoli Máchovi. Ale poťouchlost je to v principu stejná. Jako už sama ta surreálná skutečnost, že práce má svátek. Dnes jsou zase v módě různé socialismy, fandění Rusku a podobné věci, které by mi ještě nedávno nepřišly možné. Jenže zkušenost je nepřenosná a lidstvo se nemění. Láska patří k mládí jako mládí k socialismu, praví se v jednom oblíbeném filmu z 80. let – a ani si neuvědomujeme, jak odvážné bylo dělat si takovou legraci. Neboť nebylo to myšleno vážně. Dnes možná už zase je.
Autor je překladatel
