Pracovat v cizí zemi je náročné z mnoha důvodů. Pokud jste ale Ital zaměstnaný v Německu, může jeden z nich snadno převážit nad ostatními: bude vám chybět dobré jídlo.
Přiletíte ze země proslulé svou kuchyní do kraje, jehož gastronomie jemně řečeno příliš nevyniká; zlí jazykové by nejspíš neváhali označit německou kuchyni v nejlepším případě za mdlou, podobně jako jsou mdlé třeba německé filmy. A přesně v téhle nepříjemné situaci se ocitl italský fyzik Ivan Di Terlizzi, když přijal nabídku zaměstnání v proslulém Institutu Maxe Plancka. Konkrétně šlo o jeden z ústavů zaměřený na fyziku komplexních systémů.
Za svou teorii, proč se špageta nezlomí vpůli, ale na několika místech, dostali fyzici Neukirch a Audoli v roce 2006 Ig Nobelovu cenu pro nejbizarnější vědecké výzkumy, to ale neznamená, že by byla neplatná.
Di Terlizzi řešil svou prekérní kulinární situaci podobně jako mnoho italských expatů: začal víc vařit. Jedno z jídel, o které se často pokoušel, se jmenuje cacio e pepe, tedy „sýr a pepř“. Je to zdánlivě jednoduchý pokrm původem ze středoitalského kraje Lazio.
