Nejnápadnějším projevem narušení horninového prostředí je povrchová těžba nerostných surovin. U nás je to především těžba uhlí v Podkrušnohoří, která se dotkla nejen životního prostředí, ale i jeho obyvatel.
Krajinný ráz však ovlivňují i mnohem menší kamenolomy, jak je vidět třeba na Tachovském vrchu u Doks nebo kopci Tlustec v Českém středohoří. V některých oblastech se povrchová těžba dostává do střetu se zájmem ochrany přírodovědecky cenných stanovišť: v CHKO Český kras tak kvůli těžbě vápence zanikly cenné biotopy např. v okolí velkolomu Čertovy schody.
Je proto zajímavé, že po ukončení těžby se z lomů může stát významný kulturní i přírodovědný fenomén. Film Limonádový Joe aneb Koňská opera proslavil romantickou soustavu jámových vápencových lomů Amerika na Karlštejnsku: dodnes se tam přes zákaz vstupu a riziko smrtelného úrazu snaží mnozí dostat. Další, méně známé a vegetací zarůstající opuštěné lomy byly či dosud jsou místem setkávání trampů. A navštěvují je také přírodovědci – řada z nich byla po čase vyhlášena zvláště chráněnými územími přírody. Jak je to možné?
Opuštěné dobývací prostory totiž poskytly domov mnoha vzácným druhům. To proto, že povrchová těžba vytváří stanoviště, s nimiž se v běžné krajině nesetkáme: písčiny, suché trávníky, suťové a skalní výchozy chudé na živiny, tůně a mokřady.
U Sokolova staví obří elektrárnu, v lomu roste 40 tisíc solárních panelů |
Ty už velmi krátce po vytvoření, často ještě v průběhu aktivní těžby, osídlí vzácné druhy živočichů, rostlin i hub. Kruh se uzavírá, narušená a zdánlivě trvale poškozená příroda se obratem stává cenným stanovištěm.
Po uzavření lomů však nastává problém. Zákonnou povinností těžařů je provést rekultivaci, tedy komplexní soubor finančně nákladných zásahů, které mají zahladit následky těžby, typicky převedením prostoru na lesní porost, který je přírodovědecky bezcenný.
Probíhají tedy snahy škodlivým rekultivacím zabránit, což se na některých lokalitách daří. Příkladem může být spolupráce ochranářů a těžařů v dobývacím prostoru Krabonoš na Třeboňsku nebo změna rekultivačního plánu hadcového lomu v Bernarticích na Benešovsku.
Aby se běžně dostávaly informace o růstu hub do hlavních zpráv? V tom jsou Češi výjimeční, říká mykolog |
Aby se takové postupy staly běžnou praxí, vzniklo loni v listopadu prohlášení na podporu vyššího zastoupení přírodě blízké obnovy těžebních prostorů. Podpořila jej řada našich přírodovědců a odborných společností. Vědecké výzkumy, zkušenosti ze zahraničí i praktické projekty dokládají, že využití přírodních procesů vede obvykle k lepším výsledkům než rekultivace technického typu. Ty paradoxně často představují jen nežádoucí, a navíc drahou likvidaci ohrožených druhů.
Zákonnou povinností těžařů je provést rekultivaci, jež má zahladit následky těžby. Ta je ale přírodovědecky bezcenná, proto jsou snahy rekultivacím zabránit.
