Představy o konci evropského Zeleného údělu (v angličtině Green Deal) jsou totiž často dány tím, že ne každý rozumí tomu, co to vlastně je. „Jde prostě o omyl,“ vysvětluje europoslanec Luděk Niedermayer zvolený za TOP 09 a zastupující v europarlamentu Evropskou lidovou stranu. „Ve skutečnosti volají tito lidé po změně plánů na jeho realizaci, což je něco trochu jiného.“ Například po balíčku Fit for 55, který je však ve skutečnosti téměř celý ještě ve formách návrhů, které se dopracovávají.
A tady zřejmě nastanou velké změny, a to oběma směry. Jak k „zelenějším“ opatřením, tak minimálně dočasně k těm méně „zeleným“, jako je využívání uhlí v energetice, tak i k těm, které by sice přispěly k ochraně klimatu jako využití jaderné energie, ale některé politické strany v západní Evropě je přesto odmítaly jako neekologické kvůli jejich dopadu na životní prostředí ve vzdálené budoucnosti, tedy v řádu stovek a tisíců let.
Cíle se nemění…
Evropský Green Deal vychází z toho, že je třeba kvůli globálnímu oteplování způsobovanému člověkem vypouštěnými skleníkovými plyny snížit poměrně rychle uvolňování těchto plynů do atmosféry. Evropská unie by měla do roku 2030 snížit své emise skleníkových plynů o více než polovinu proti roku 1990 a do roku 2050 se dostat ke klimatické neutralitě.
Tedy k tomu, že se bude vypouštět stejně skleníkových plynů, kolik se jich zároveň bude – nejlépe přirozenou cestou – pohlcovat. Například cementárny, kde je téměř nemožné z technologických důvodů omezit emise oxidu uhličitého, budou dál vypouštět do atmosféry oxid uhličitý, ale zároveň ho budou ve stejném objemu pohlcovat lesy či lépe obhospodařovaná zemědělská půda. Proklamovaným cílem je pokud možno udržet globální oteplování na úrovni nižší, než je průměrné oteplení o 2 stupně Celsia proti předprůmyslové době.
Padne Green Deal a automobilkám se uleví? Nepravděpodobné |
Plán byl schválen loni jednotlivými členskými státy Evropské unie i Evropským parlamentem a vtělen do evropského nařízení, které je přímo platné v celé unii a které nemusí být přijato do národních zákonů. Nařízení platí od poloviny loňského roku. Bez větších problémů byly tyto cíle schváleny i přesto, že si jejich kritici stěžovali, že veškeré emise Evropské unie tvoří jen zhruba osm procent celosvětově vypouštěných skleníkových plynů, a že tedy jejich snížení na nulu za velkých nákladů bude mít jen mizivý celkový efekt.
Některé námitky byly překonány tím, že některé země, zejména ve východní Evropě, kde je více znečišťujícího průmyslu, dostanou ze společného evropského rozpočtu a z evropských fondů podstatné sumy peněz, také příslibem toho, že se Evropa stane lídrem v rozvoji bezemisních technologií, získá tím konkurenční výhodu a bude je pak moci vyvážet do celého světa.
Obavu, že se průmysl z Evropy kvůli tvrdým požadavkům na omezení vypouštění skleníkových plynů přesune do zemí s ne tak přísnými požadavky na ekologii, má rozptýlit zavedení takzvaných uhlíkových cel uvalených na zahraniční „špinavé“ výroby, aby nekonkurovaly evropským firmám. Jde o řešení, které však bude fungovat jen v tom případě, že se ho podaří rozšířit i do dalších zemí tak, aby mělo vliv i na další velké znečišťovatele ovzduší.
Podstatnou součástí Green Dealu, o které se většinou moc nemluví, má být také přizpůsobení se změnám klimatu. Už nyní jsou vidět některé nepříznivé vlivy změny klimatu a ty by se mohly ještě zvětšit, protože jako uvádí poslední zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu při OSN, planeta se zřejmě otepluje rychleji, než očekávaly průměrné scénáře oteplování, a tak se nepodaří dodržet cíl nezvýšit podstatně oteplování. Výsledkem bude extrémnější počasí včetně sucha a záplav, vymírání či přesuny některých živočišných a rostlinných druhů, a tedy oslabení funkce ekosystémů, problémy se zemědělstvím i zvýšené náklady na zdravotnictví.
… ale prostředky budou jiné
Ochota k tomu měnit cíle vytyčené v Green Dealu zatím příliš není. Za tří důvodů. Za prvé dohoda o jejich dosažení byla už tak dost složitá a představa, že se dohadují nějaké změny, je politickou noční můrou. Například Evropský parlament a západoevropské země požadovaly snížení emisí do roku 2030 o 60 procent, zatímco Polsku se zdál hodně i předchozí evropský cíl, který byl 40 procent.
Ruská agrese je velký impulz. Díky Green Dealu budou pracovní místa spíš vznikat, říká ministryně Hubáčková |
Za druhé, politici se často řídí heslem: pokud lze problém odložit do budoucna, nejlépe do doby, kdy už nebudeme v politice, proč to neudělat. Konečný cíl Zeleného údělu je poměrně vzdálený, takže není důvod ho modifikovat. Navíc se mnozí ekonomové i politici shodují na tom, že nebude případně problém nakonec cíle trochu časově posunout. A za třetí, nakonec může Zelený úděl pomoci i omezit evropskou závislost na palivech z Ruska.
„V Česku se ještě v den ohlášení války objevily hlasy, které vítězoslavně volají po „konci zeleného snu“. Ale dekarbonizace (tedy omezení vypouštění skleníkových plynů) bude nakonec ve skutečnosti ještě přísnější, ne však kvůli nějakým klimatickým cílům, ale kvůli národní bezpečnosti,“ tvrdí pirátský europoslanec Mikuláš Peksa, který v europarlamentu zastupuje evropské Zelené.
Musí se však změnit původní plán, který počítá s využitím plynu na přechodnou dobu zejména na výrobu elektrické energie do té doby, než budou k dispozici zelenější technologie. V Evropě spotřebovávaný plyn totiž pochází z velké míry, zhruba ze 40 procent, z Ruska a Rusko je teď nespolehlivým dodavatelem, se kterým je Evropa nepřímo v konfliktu, ne-li ve válce. Znamená to, že se velkých změn zřejmě dočká jak balíček návrhů Fit for 55, které měly zajistit snížení emisí do roku 2030 proti roku 1990 o 55 procent, tak třeba i zemědělská strategie s názvem Z farmy na vidličku.
Zřejmě budou zvýšeny požadavky na využívání obnovitelné výroby elektrické energie, což požaduje Německo a státy severní Evropy, zvýší se požadavky na energetickou účinnost a izolaci budov, což požaduje v Evropském parlamentu středopravicová Lidová strana, ale také se prodlouží využívání uhlí na výrobu elektřiny a mnohé země podpoří jadernou energetiku. Značná úprava čeká zřejmě i návrhy týkajících se automobilové dopravy, kde se dá očekávat částečný odklon od nepřímé podpory elektromobilů k podpoře vodíkového pohonu a pokusů v oblasti syntetických paliv či biopaliv nové generace.
Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině a sankce vůči Rusku přerušily tok některých surovin na světové trhy a tím se zvednou jejich ceny, dostanou další impulz evropské plány na podporu takzvané cirkulární ekonomiky a požadavky na opravitelnost některých věcí. V některých případech možná ani nebude třeba evropských předpisů, protože si zkrátka ekonomická nutnost sama vynutí prodej snadno opravitelných, trvanlivých, případně recyklovatelných přístrojů. V oblasti zemědělství pak dojde k přesunu části dotací od ekologického zemědělství na podporu vyšších výnosů, ale vzhledem k tomu, že jsou tu momentálně problémy s cenou a dodávkami hnojiv, i tak bude částečně toto zemědělství „zelenější“ než předtím.
Prostě Evropa se bude více starat o svoji ekonomickou nezávislost na cizích dodavatelích jak energií, tak potravin a plány na naplnění Zeleného údělu by jí v tom měly pomoci.
Tento článek je součástí autorského seriálu EU v době covidu.
