Herní společnosti neustále chrlí propracované nové kousky s dokonalou grafikou, umělou inteligencí a kdo ví, čím vším ještě. Mnoho hráčů se však vrací k titulům, které z dnešního pohledu působí až primitivně. Tento fenomén zaujal tým psychologa a hráče Nicka Balloua z Oxfordské univerzity. Vědci prozkoumali data ze zhruba dvanácti tisíc hodin strávených 660 hráči na konzoli Nintendo Switch.
Ta umožňuje spustit i staré hry ze šesti generací svých předchůdkyň. Nejstarší z nich byl stroj Nintendo Entertainment System. Začal se prodávat v roce 1983. Daly se na něm hrát hry jako třeba Super Mario Bros, nebo The Legend of Zelda.
Z dat vyplynulo, že hráči se nejčastěji vraceli ke gamesám, které vyšly, když jim bylo okolo deseti let. Podle Billa Page z Jihoaustralské univerzity, kterého se na výzkum ptal časopis New Scientist, mohou být výsledky lehce zavádějící.
Studie se totiž týkala jen her pro různé typy konzole Nintendo. Vynechávala tituly dostupné na strojích konkurenčních výrobců nebo ve videoherních automatech. Ke spuštění starších her na nové konzoli je také potřeba speciální předplatné. Výzkum proto zachytil jen hráče, kteří si ho byli ochotní koupit.
Ovečky jsou nejlepší. Počítačové hry pomáhají a prospívají mozku, mobily jsou ale v klatbě |
Další zkreslení může vzniknout z běžného chování příznivců videoher. Mnoho z nich má ve zvyku kupovat kousky, které už jsou staré. Bývají totiž levnější než nejnovější tituly. Proto je možné, že k deseti letům je potřeba připočítat ještě několik roků navíc.
Staré hry mohou také občas bavit i hráče, kteří se v době jejich vydání ještě ani nenarodili. Příklad je třeba Tetris. V roce 2018 vyhrála cenu videoherních kritiků jeho verze Tetris Effect. Od původní hry z roku 1984 se v principu liší jen málo.
