Je to tak trochu paradox. Zatímco se dnešní euroskeptici ohánějí vlastenectvím a vzývají u toho první republiku, která se zbavila jařma nadnárodní habsburské monarchie, zapomínají, že jak první československý prezident Masaryk, tak jeho nástupce Beneš byli přesvědčenými Panevropany.
Tedy stoupenci myšlenky, s níž hrabě Kalergi přišel hned na počátku 20. let minulého století: myšlenky politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických základech, myšlenky předcházející Evropskou unii, která by po vzoru USA měla časem vést ke Spojeným státům evropským.
Samozřejmě ani za první republiky nebylo všechno ideální. Jakmile se Češi zbavili pocitu druhořadého národa Rakouska-Uherska a Masarykovým trikem, který v budoucnu přinesl víc škody než užitku – totiž umělé vytvoření „československého národa“ –, se stali v nové republice nejpočetnější národnostní skupinou, hned začali pilně utiskovat ty, kteří měli dosud navrch: samozřejmě Němce (což si v daleko drastičtější formě zopakovali roku 1945).
