Každý rok k 28. říjnu, kdy se udělují státní řády, se vtírá sílící pocit: není těch oceněných in memoriam až příliš? Při vší úctě k hrdinům prvního, druhého či třetího odboje se leckdo ptá, zda nemáme více žijících lidí hodných řádů.
Ale zůstane-li při tradici, jeden tip na 28. říjen 2026 se nabízí. Mohl by prezident vyznamenat Ludvíka Jagellonského?
Pro Habsburky, či pro Turky?
Ludvík byl králem českým, uherským a chorvatským. Ale protože sídlil na Budíně (v dnešní Budapešti) a do Čech jezdil jen zřídka, řadíme ho mezi krále poněkud okrajové. A také proto, že zemřel teprve dvacetiletý. Nicméně zůstává posledním českým panovníkem, jenž padl v bitvě. A to 29. srpna 1526 u Moháče, před 500 lety. Není to důvod pro posmrtné vyznamenání? Mnozí to budou pokládat za provokaci. Puntičkáři dodají, že Ludvík nepadl v boji, ale utopil se na útěku z prohrané bitvy s Turky. A že medaile Za hrdinství by působila jako černý humor. Ale faktem zůstává, že žádná další hlava českého státu už osobně život ve válce nenasazovala.
Potenciální hrozby roku 2026: vítězství Ruska, válka na Tchaj-wanu i růst čínského dluhu![]() |
Někdy se říká, že bitva u Moháče byla pro střední Evropu rozhraním středověku a novověku, jistě významnějším než objevení Ameriky. Ta bitva otevřela na dvě stě let Turkům (Osmanům) dveře do nitra kontinentu. Dvakrát obléhali Vídeň a až na jižní Moravě získávali otroky.
Ale zároveň platí, že u Moháče skončily doby (středověk), kdy vojsko do bitvy vedl osobně panovník. A občas padl, jako Přemysl Otakar II. (1278), Jan Lucemburský (1346) či Ludvík Jagellonský (1526). Toto už v novověku ustalo. U Moháče skončila i středověká sláva Uher, Turci obsadili jejich centrální část s Budínem. A Ludvíkem vymřela česko-uherská větev Jagellonců bez legitimního následníka. Co s tím?
Na český trůn nastoupili Habsburkové. To bylo už předem smluvně dáno, navíc Ferdinanda schválil český sněm. Uhry zůstaly rozpolcené. Uherský sněm v Bratislavě se rozhodl pro krále Ferdinanda Habsburského, ale sněm v Tokaji pro Jana Zápolského, jenž se snažil s Turky vyjít. Na jeho území tak vznikl vazalský stát Osmanů v Transylvánii.
Můžeme sledovat, zda se teď v předvolebním Maďarsku objeví paralely s dneškem. Třeba že jedna část Maďarů hlasuje pro Ursulu von der Leyenovou (v roli dnešních Habsburků), druhá část Maďarů hlasuje pro narovnání s Vladimirem Putinem (v roli dnešních Osmanů).
Čeká nás zrádný a bouřlivý rok 2026. Středem pozorností bude „zase“ Trump![]() |
Jasně, je to nadsázka, provokace. Ale i takové úvahy může vyvolávat přelomová bitva, jež se odehrála před 500 lety. Ostatně i vyznění ruské invaze na Ukrajinu ovlivní Evropu zásadněji, než si teď možná dokážeme připustit.
„Ostříhat, zavřít a do dolů!“
Teď se vraťme o 450 let k dnešku. Rok 1976 se stal součástí moderní české mytologie. Jednak tím, že v Bělehradě, ve finále mistrovství Evropy v kopané, Antonín Panenka svou geniální penaltou zajistil vítězství nad západním Německem a tím i titul pro Československo. Můžeme se přít, zda zlaté medaile z mistrovství Evropy v roce 1976 váží víc než stříbrné medaile z mistrovství světa v letech 1934 a 1962, ale že za dalších 50 let český ani slovenský fotbal takového úspěchu nedosáhly, je zřejmé.
Ale hlavní „zásek“ v moderní mytologii spočívá jinde. Před 50 lety se Husákův režim pokusil zlikvidovat hudební underground (kapelu The Plastic People of the Universe a lidi kolem ní), jenže vlasatci našli podporu mezi intelektuály v teprve se rodícím disentu, což koncem roku 1976 vyústilo ve vznik Charty 77 a s odstupem v sametovou revoluci.
Je to už půlstoletí, tak chronologii připomeňme. V sobotu 21. února 1976 se v Bojanovicích u Prahy konal Druhý festival druhé kultury, a to bez policejního zásahu. Ale 17. března začalo rozsáhlé zatýkání a 22 lidí se ocitlo ve vazbě. V září proběhl finální soud se čtyřmi hlavními obžalovanými a padly nepodmíněné tresty za výtržnictví (8 až 18 měsíců vězení). Právě tehdy se zhmotnila podpora i mezi intelektuály, od křesťanských až po levicové, kteří vlasatcům ani jejich hudbě jinak nefandili.
Svět přivítal rok 2026. Největší party byla na vyhřáté Copacabaně, v New Yorku lidé mrzli![]() |
Když pak 13. října vyšly ve Sbírce zákonů dokumenty o občanských, politických i kulturních právech, přijaté v tzv. helsinském procesu, poskytly záminku pro vznik Charty 77. Jak praví její preambule: „Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.“ Prohlášení Charty vyšlo až 6. ledna 1977, ale její text byl uzavřen 13. prosince 1976, tudíž pro upomínku 50. výročí jejího vzniku je rok 2026 zcela případný. „Androši“ začnou s připomínkami už 14. března koncerty v pražském centru MeetFactory.
Jak už bylo řečeno, po „sametu“ se z toho stal trochu čítankový příběh, součást moderní české mytologie. To ale není výsměch, jen připomínka. Nelze říkat, že dobro definitivně zvítězilo nad zlem, pravda a láska nad lží a nenávistí. Ve společenském podhoubí ten zápas trvá dál. Před půlstoletím Ivan Jirous citoval zástupce Národního výboru hlavního města Prahy, jenž na adresu undergroundových muzikantů řekl: „Ostříhat, zavřít a do dolů!“ Kdo občas zabrousí na webové debaty, najde tam podobnou dikci i dnes. „Sůl země“ prostě nezmizí.
Marie Terezie aneb mučení zakázáno
Výrazných příležitostí či záminek k zamyšlení nebo analýzám přinese rok 2026 samozřejmě více. Počínaje Spojenými státy, které 4. července oslaví 250 let od deklarace nezávislosti.
Čeští senioři si ještě pamatují rok 1976, atmosféru 200. výročí a triček s tím motivem, která se dařila propašovat či poštou poslat do Československa. Dobu, kdy bylo na školách nošení těch triček zakazováno. Ale veškeré tyto buzerace přinášely jedno plus: výrazně u nás posilovaly americkou soft power, autoritu a pověst USA coby země svobody. Letos je to daleko rozštěpenější – za oceánem, v Evropě i u nás. Bude se slavit Amerika coby země svobody? Trump coby mesiáš zlaté éry? Veškerý odpor k němu coby záchrana před novým Hitlerem? Těžko říci, jak to nakonec vyzní, ale našinec se na to předem nijak zvlášť těšit nemusí.
Pro nás je rok 1776 zajímavý tím, že Marie Terezie zakázala v habsburské říši mučení při výsleších. Byl to osvícenský, liberální krok, ač nezrušil právo útrpné jako takové. To formálně zrušil až její nástupce, císař Josef II. v roce 1787. Ale faktem zůstává, že mučení u nás zakázala před 250 lety Marie Terezie. Co na to řeknou lidé, kteří při slovu liberál vidí rudě a liberální pro ně znamená krajně levičácký? Vrátili by mučení zpět v rámci boje proti „libtardům“?
K tomu ještě něco. Před 200 lety padl ve Španělsku poslední inkviziční rozsudek smrti. Učitel Cayetano Ripoll byl 31. července 1826 oběšen za to, že mezi žáky „šířil herezi“. To pražská češtinářka Martina Bednářová má kliku. Ač i jí moderní inkvizice chtěla přišít šíření hereze (žákům tvrdila, že na jaře 2022 se v Kyjevě nebojovalo), učitelka z toho vyšla zatím jen s podmínkou.
Česko vstoupilo do roku 2026, centrum oslav bylo na Staroměstském náměstí![]() |
Budou i zásadní výročí technologická. V roce 1826 pořídil první fotografii Nicéphore Niépce ve Francii. Před 150 lety získal Alexander Graham Bell americký patent na telefon a Nicolaus Otto v Německu postavil čtyřtaktní spalovací motor. Před 250 lety byl nasazen první moderní (Wattův) parní stroj v Anglii. Zde to bude složitější. Proti fotografii ani telefonu teď nikdo nic nemá, ale parní stroje a spalovací motory, které 150 let poháněly průmyslovou revoluci, jsou dnes považovány za dílo ďábla. Troufne si je někdo v Británii či Německu slavit?
Půlstoletí bez Mao Ce-tunga
V roce 1826 také vyšla Domácí kuchařka, bible české gastronomie od Magdaleny Dobromily Rettigové. A když už jsme u obrozenců, 17. dubna 1826 se narodil Vojta Náprstek, po němž se nazývá etnografické muzeum. Jako revolucionář z roku 1848 utekl do USA, tam se seznámil s indiány a etnografií, po návratu založil muzeum i emancipační Americký klub dam.
Když už jsme u dam, před 400 lety, 18. prosince 1626, se narodila švédská královna Kristina, považovaná za nejvzdělanější ženu své doby. Z českého pohledu byla vzdělaná až moc. Když v závěru třicetileté války obsadili Švédové Prahu, mladičká královna si pomocí kurýrů objednávala, které knihy a předměty z rudolfinských sbírek mají vojáci zabavit.
V roce 1926 už pevně vyrazila moderna. John Baird předvedl mechanickou televizi. Robert Goddard raketu na tekuté palivo. Edwin Schrödinger sestavil rovnici pro nerelativistickou kvantovou teorii. Turecko zrušilo polygamii a harémy. Vyšla kniha Medvídek Pú. Narodili se Marilyn Monroe, Miles Davis a David Attenborough (8. května bude mít 100. narozeniny). U nás vzniklo Osvobozené divadlo. Premiéru měli Spejbl a Hurvínek. Antonín Švehla ustavil vládu panské koalice (první se zastoupením německých politiků). Narodili se scifisté Ludvík Souček a Josef Nesvadba, filozof Karel Kosík, spisovatelé Ludvík Vaculík, Arnošt Lustig či Jan Křesadlo, výtvarníci Adriena Šimotová, Mikuláš Medek či Pavel Brázda, herečka Vlasta Chramostová.
Na své si přijde i Čína. Před 50 lety, 9. září 1976, zemřel Mao Ce-tung a definitivně skončila kulturní revoluce. Ale jak se k jeho odkazu bude hlásit dnešní Peking, teprve uvidíme. Vsaďte se ovšem, že prioritou bude stabilita.






















