Ďáblova krev. Tak údajně ve středověku nazývali ropu. A sirný zápach, který její vývěry často provázel, naši dávní předkové interpretovali jako znak pekelných mocností. (České slovo „ropa“ pochází z polštiny a označovalo hnis nebo něco nečistého.) O tom, že jejím prazákladem byl plankton, který se za teplot mezi 60 °C a 170 °C v dávných mořích rozkládal na kratší uhlovodíkové řetězce a pozvolna měnil na ropu a zemní plyn, tehdy nic nevěděli.
V antickém světě přitom měla ropa široké využití: ve stavitelství, pro osvětlení, jako léčivo. Známý byl rovněž „řecký oheň“ coby tajemná zápalná zbraň. Jakýsi neuhasitelný a neúnavný oheň zapalující nepřátelskou loď zmiňuje už epos Ílias a ekonomický historik Daniel Yergin jej ve své oceňované knize The Prize: The Epic Quest for Oil, Money, and Power dává rovněž do souvislosti s ropou. Ale po pádu Západořímské říše znalosti o ropě a jejím praktickém využití z evropského kulturního okruhu podle některých pramenů poněkud ustoupily.
Zlatá horečka
V raném novověku a osvícenství se ropa pomalu začala přesouvat z oblasti pověr k prvnímu vědeckému zájmu a léčivým účinkům. Hlavní boom pak nastal s průmyslovou revolucí: s objevem způsobů rafinace a masové výroby petroleje pro osvětlení se vnímání ropy dramaticky změnilo.
Ropa se stala synonymem pro rychlé zbohatnutí, dobrodružství a divoký kapitalismus. Obraz ropného magnáta, jako byl John D. Rockefeller, se stal symbolem celé epochy.
Z ropy vyráběný petrolej přinesl v podobě lampového oleje revoluci do domácností, poskytl cenově dostupné a jasné světlo. Nahradil drahý velrybí tuk, kvůli jehož výrobě byli tehdy kytovci doslova masakrováni. V tomto smyslu uvádějí Václav Cílek a Martin Kašík ve své knize Nejistý plamen: průvodce ropným světem, že pro velryby byla ropa „vysvobozením“, jedny mořské organismy tak po milionech let pomohly těm žijícím (i když lov velryb z jiných důvodů pokračoval nadále).
