Pekka Kallioniemi u nás nedávno vydal knihu Vaťácký vývar, v níž shrnuje praktiky ruských dezinformačních kampaní i historické tradice, ze kterých vyrůstají. Pokouší se také vyjasnit způsob, jak v praxi rozlišovat mezi dezinformátory či konspiračními teoretiky a takzvanými kontrariány, kteří jen intelektuálně provokují.
Pekka Kallioniemi.
Lidovky.cz: Kdo je to vatnik? V českém kontextu není tento termín tak známý jako ve Finsku.
Původně je vatnik ruské slovo pro vycpanou bavlněnou bundu, klasický sovětský prošívaný kabát. Kolem let 2012–2013 se v internetovém slangu stal memovou postavou: prostoduchým, ultrapatriotickým Rusem, který věří všemu, co říká Kreml. Jak ho používám já, vatnik není etnickou nálepkou, ale nálepkou behaviorální. Popisuje osobu, která neustále opakuje a podporuje narativy Kremlu – tvrzení jako „NATO začalo válku“, „Ukrajina neexistuje“ nebo „sankce poškozují Evropu více než Rusko“. Vatnik je do značné míry imunní vůči důkazům, ale velmi vnímavý ke všemu, co posiluje jeho preferovaný pohled na svět.
