Ještě před týdnem na mě při cestě na stanici metra zíraly černé díry po oknech. Je to tu, v Moskvě, takový zvyk. Když se někdo stěhuje, bere s sebou všechno, co se dá. Sporák, umyvadlo a třeba i okna. A tak panelák bez obyvatel strašil kolemjdoucí desítkami děr ve stěnách připomínajících prázdné oční důlky. A pak zmizel i samotný dům.
Rusko a jeho metropole, kde žiji už více než 17 let, levituje ve zvláštní iluzi, že válka je ve skutečnosti televizní show. Téma, aby o čem měli kecat politici a prsit se vítězstvím na frontě kdesi za horizontem. Být Rusem, tak tomu asi i věřím a žiju si relativně spokojeným životem.
Kreml nejenže pašování povoluje, ale zároveň ho i stimuluje, aby Rusové dál žili v iluzi, že válka nijak neovlivňuje životní úroveň v zemi.
