„Pro sovětskou vědu byla 20. léta zlatým věkem. Všechno bylo možné,“ říká historička Alexis Pogorelskin. Hlavním zastáncem této myšlenky byl ruský vědec Ilja Ivanovič Ivanov. S mezidruhovým křížením měl totiž bohaté zkušenosti. Podařilo se mu například zkřížit zebru s oslem nebo s koněm Převalského. Věřil proto, že i spojení člověka a opice je možné.
O spojení člověka s opicí snil Ivanov už od roku 1910 a dokonce zpracoval náčrty, jak by mohli kříženci vypadat. V roce 1925 se na Ivanova usmálo štěstí. Sám Josif Stalin mu přidělil vysoký vědecký grant (v přepočtu šlo asi o tři miliony korun). Stalin byl tehdy oslněn zprávami o genetických pokusech v Německu a možnost vytvoření „superopice“ nebo „superčlověka“ ho uchvátila.
Ivanov okamžitě odjel do Afriky a začal pracovat na splnění svého snu. Chtěl zde umělé oplodnit šimpanzí samice lidským semenem. V africké Guinei se pokusil inseminovat tři šimpanzí samice, ale žádná z nich nezabřezla. Nicméně nadále věřil tomu, že jeho teorie je pravdivá, a že člověka se šimpanzem zkřížit lze. Z dokumentů v ruských archivech vyplývá, že této teorii věřil i Stalin. Někteří historici tvrdí, že se mu zamlouvala myšlenka využít případné křížence jako silné a agresivní vojáky.
Když se Ivanov z Afriky vrátil, rozhodl se přemístit do Gruzie a tam v pokusech pokračovat. Ale jinak. Chtěl oplodnit dobrovolnice opičím spermatem. Tento postup měl pro Ivanova klíčovou výhodu, nebylo nutné mít k dispozici tolik zvířat. Stačil jen jeden dárce. Do Gruzie si proto nechal přivézt orangutana jménem Tarzan. Ivanov marně hledal dobrovolnice, které by se nechaly oplodnit opičím spermatem, jednu našel až v roce, ve kterém orangutan Tarzan zemřel. Tyto pokusy se proto nikdy neuskutečnily.
Více se o mezidruhovém křížení dozvíte ve videu.
