Jedním z atributů, který badatelé jako Johan Huizinga u našeho druhu zdůrazňují, je to, že každý z nás je „homo ludens“, tedy člověk hrající si. Za tisíce let vývoje lidstva bylo vytvořeno nespočet her: staří Vikingové byli třeba v desátém století posedlí hrou hnefatafl, v níž se představitel krále pokoušel proniknout kruhem nepřátel na libovolný okraj desky. Většina těchto her zanikla. Ve své době sice zaujaly dost lidí, ale potom jim došel dech.
Na opačném pólu pak leží původně indicko-perská válečná hra ze šestého století s figurkami, které pojmenovala středověká Evropa, a pravidly, jež se za posledních pět set let nijak výrazně nezměnila. Hra se starobylou minulostí a mimořádným rozšířením – šachy.
