Program Prague Sounds je roztažen na skoro celý listopad a je skutečně mimořádně stylově vrstevnatý. V jeho rámci uslyšíme nejen jazz v podání Branforda Marsalise a také jeho nástrojové kolegyně Nubyi Garcii z Londýna či původem arménského klavíristy Tigrana Hamasyana, ale také alternativní rap v podání Moor Mother a Billyho Woodse, nadžánrovou hudbu jihoafrického cellisty Abela Selaocoeho, soudobý sborový zpěv Roomful of Teeth. David Koller s Richardem Müllerem pak složí ve společném speciálním projektu poklonu Karlu Krylovi.
Žánrová uvolněnost
Ovšem při vší úctě k ostatním účinkujícím, bude to právě koncert Branford Marsalis Quartetu, který bude patrně tou nejzásadnější položkou na celém programu. A to proto, že jeho lídr je jedním z nejuniverzálnějších, ale přitom mimořádně autentických hudebníků, které tato planeta v současnosti nosí.
Česká filharmonie hrála Evropě z hladiny Vltavy. Koncert sledovaly tisíce lidí |
Pro Branforda Marsalise je příznačná tvorba napříč hudebními žánry, je přímo podstatou jeho celoživotního přístupu k umění jako celku. S jazzem to myslel samozřejmě velice vážně, už v roce 1986 založil svůj Quartet, který – byť ve změněné sestavě – funguje dodnes. Zároveň mu ale škatulka postbopového saxofonisty začala být těsná, a tak postupně rozšířil svůj záběr o další žánry. Nejprve tím, že v půli osmdesátých let – jak muzikanti říkají – „chytil lano“ od Stinga, který se právě vydával na sólovou dráhu po rozchodu skupiny Police – zvuk Marsalisova saxofonu se stal naprosto typickou součástí Stingových písniček až do roku 1999.
Pod svou značkou Marsalis nahrával různorodá alba, ať už to bylo s bluesmany, rapery, anebo třeba i rockovou kapelou Grateful Dead, stejně jako s experimentujícím bluegrassovým banjistou Bélou Fleckem.
Řekli, kotě, běž domů a vrať se s rodiči, vzpomíná šéfka Plzeňské filharmonie na první setkání s violoncellem |
Svoje komplexní – a ve své době značně avantgardní – hudební vidění zúročil Branford Marsalis v dodnes svěže znějící kapele Buckshot LeFonque, na jejíchž dvou albech namíchal jazz s rockem, popem, R&B a hip hopem. Což byl ve své době mix nesmírně progresivní, zvlášť na takové produkční a instrumentální úrovni.
V náruči jazzu
Zhruba od nástupu nového tisíciletí je ovšem absolutní hráčskou prioritou Branforda Marsalise práce s jeho kvartetem, s nímž hraje hudbu, kterou lze jednoduše vystihnout pomocí názvu jednoho z jeho nejlepších alb: Contemporary Jazz (Soudobý jazz) z roku 2000. Marsalis v ní zúročuje všechny svoje zkušenosti z jiných štací, stejně jako výlety do krajiny klasické hudby. Je to tak, jako vystudovaný a dnes už dávno také pedagogicky působící hudebník si totiž tento muzikant může dovolit osobní interpretaci tvorby leckterého „vážného“ skladatele ve spolupráci s mnoha symfonickými tělesy včetně například Newyorské filharmonie.
Do pražské Lucerny ovšem přijede Branford Marsalis se svým moderním jazzovým programem, který bude vycházet z jeho zatím posledního alba The Secret Between the Shadow and the Soul, natočeného v Austrálii a vydaného v roce 2019. Marsalisův tenor a soprán saxofon na něm, stejně jako na současných koncertech, doprovází aktuální sestava kvartetu, tedy pianista Joey Calderazzo, kontrabasista Eric Revis a bubeník Justin Faulkner.
