Lidovky.cz: Před dvěma lety byla vaše první kniha, Toyen: První dáma surrealismu, zvolena knihou roku Lidových novin. Tehdy jsem se vás v rozhovoru ptala, jestli je to vaše tečka za Toyen. Odpověděla jste, že byste si od ní ráda odpočinula. Co se stalo, že jste změnila plány?
Potkala jsem sběratele, který vlastnil unikátní, Toyen ručně kolorovaný exemplář knihy Josefina Mutzenbachrová – Životní příběh vídeňské nevěstky, jak jej sama vypravuje. Uvědomila jsem si, že o Toyenině erotické knižní tvorbě víme všeobecně málo.
Snažila jsem se zjistit víc, což mi umožnilo zhodnotit nejen erotickou tvorbu Toyen, ale i jejího přítele a uměleckého druha Jindřicha Štyrského. Kniha je jakousi encyklopedií předválečného explicitně erotického díla tohoto uměleckého dua.
Lidovky.cz: Ilustrace, kresby a obrazy, které čtenáři v nové knize předkládáte, jsou velmi explicitní a obsahují rozmanité sexuální praktiky. Můžeme je interpretovat jako skutečné touhy Toyen, nebo pro ni byly jen práce, obyčejná zakázka?
Lechtivé knižní ilustrace od Toyen jsou často vnímány jako pootevřená vrátka umožňující vhled do jejího ostře hlídaného soukromí a jako by nám dovolovaly dovozovat cosi o jejím intimním životě. Jenže pro knihy s velmi odvážnými pornografickými texty Toyen kreslila přesně smilstva, která popisují, avšak vždy s humorem.
Jednoznačně se jednalo o výdělečnou činnost, často vystupovala anonymně. Ve 20. letech Toyen namalovala dvě velmi explicitní plátna s námětem skupinového sexu a také si zaznamenávala do skicáře veselé scénky odehrávající se ve veřejných domech, kde hlavními postavami byly prostitutky. U těchto kreseb se pravděpodobně jednalo o znázornění malířčiny osobní zkušenosti, protože víme, že takzvané lupanáry Toyen s přáteli navštěvovala.
Výsledky ankety Kniha roku LN 2025
Ztracený ráj – John Milton, překlad Martin Hilský (Academia)
Toyen: Léta erotická – Andrea Sedláčková (Prostor)  Toyen. Léta Erotická
Svatá – Sára Zeithammerová (Listen) Václav a Kamila Bendovi – Alice Horáčková (Argo)
Křesťanství v českých zemích: Od knížete Bořivoje k dnešku – Jiří Mikulec a kol. (Paseka) Odřanie: Novým Polskem od Slezska k moři – Zbigniew Rokita, překlad Martin Veselka (Absynt) Pohádky a příběhy – Hans Christian Andersen, překlad Helena Březinová a František Fröhlich (Kodudek) Sudety: Ztracený ráj – antologie (Host) Úlice – Jakuba Katalpa (Host) |
Lidovky.cz: V knize První dáma surrealismu jste vyvrátila hned několik mýtů o Toyen. Můžete naznačit, kterým mýtům o této slavné malířce se věnujete v poslední knize?
Opět jsem se věnovala mýtu ženy bez rodiny. Objevila jsem šanony, které zůstaly v Československu po malířčině odjezdu do Paříže v roce 1947, umělkyni sloužily jako jakýsi obrazový breviář. Jeden je zasvěcený evropským městům a jsou v něm nalepené pohlednice, které Toyen posílala z různých cest. Z jejich textů vychází, že měla se svými rodiči srdečný vztah, a když odjela sama do Paříže v roce 1928, tak ji finančně podporovali.
Zkoumala jsem i další mýtus, který se o ní traduje – mýtus Toyen jako ženy, jež nebyla ztotožněná se svým pohlavím či vedla bisexuální vztahy. Snažila jsem se odhalit, odkud se vzal, jak k němu přispěly právě malířčiny erotické náměty a také fakt, že dobová výtvarná kritika považovala její tvorbu – na rozdíl od „zženštilé“ tvorby Jindřicha Štyrského – za „mužskou“.
Lidovky.cz: Kvůli pátrání po stopách Toyen jste navštívila příbuzné lidí, kteří se s malířkou znali osobně. Bylo snadné je přesvědčit, aby se s vámi podělili nejen o vzpomínky, ale také o nikdy nezveřejněnou korespondenci nebo díla?
Byl to případ od případu. Pán, který šanony s pohlednicemi vlastnil od 70. let, je nikdy nikomu neukázal ze strachu, že by mohly být odcizeny. Nyní je rád, že mi je propůjčil, a v knize hrají poměrně velkou roli. Uskutečnila jsem také detektivní pátrání po rodině Jarmily Indrákové, do které byl zamilovaný Jindřich Štyrský. Její vnukové vlastní mnoho vzácných nikdy nereprodukovaných fotografií a bibliofilií, o nichž netušili, že mají velkou cenu.
Lidovky.cz: Jak se teď po dopsání tak obsáhlého díla cítíte? Je to úleva z dobře odvedené práce, nebo už vám chybí adrenalin z detektivního pátrání po skutečné Toyen?
Obojí. Byly to jednak dva roky intenzivního hledání v archivech, některé unikátní výtisky bibliofilií jsem našla u soukromých sběratelů ve Francii a Spojených státech. Mé knihy o Toyen nejsou postaveny pouze na textu, ale také na ilustracích, kterých je v Létech erotických na pět set.
Mnoho čtenářů neví, že autor shání všechen obrazový materiál, což je často velmi komplikované. Na druhou stranu – Toyen se stala nějakým mým údělem a už se mi po ní stýská. Teď se ale budu věnovat své stěžejní profesi – režii.
Lidovky.cz: Název Léta erotická napovídá, že byste se v budoucnu mohla zaměřit i na další léta života a práce Toyen. Máme se těšit na třetí knihu?
Zatím to neplánuji.
