Dvorní překladatelce dnes populárních detektivek Joa Nesbøho Kateřině Krištůfkové přistála na stole první kniha norského autora víceméně náhodou. Že to bude bestseller, nikoho ani nenapadlo; v té době už české publikum znalo dvě jeho knihy a ty rekordy nelámaly. Proč? Možná vinou špatného překladu, možná za to mohla malá propagace, možná se zdejší nakladatelé za bestsellery příliš ženou…
Lidovky.cz: Jo Nesbø je dnes sázkou na jistotu, zaručený bestseller. Varoval vás nakladatel, že má velká očekávání?
Ne. A myslím, že sám tehdy velká očekávání neměl, možná jen v úspěch potajmu doufal. Ke mně se Nesbø dostal náhodou díky překladatelce Jarce Vrbové, která ho z nějakého důvodu odmítla a dala Knize Zlín kontakt na mě.
Než jsem se Nesbøho ujala já, už u nás vyšly dva romány, první pod názvem Netopýří muž a druhý Červenka nese smrt, oba v ne zrovna kvalitním překladu: Netopýří muž byl přeložený přes němčinu, Červenka nese smrt sice z originálu, ale překládala ho paní, která o teorii překladu nevěděla vůbec nic a její kvalifikací bylo jenom to, že žila v Norsku a uměla norsky. Marketing taky pokulhával, a tak knížky úplně zapadly.
Až pak Nesbøho objevila Kniha Zlín. Její tehdejší majitel Marek Turňa na něj narazil v Londýně, a protože na anglosaském trhu se prodával dobře, řekl si, že to zkusí.
Začátky zdaleka nebyly růžové. Trvalo několik dílů, než si našel své fanoušky. Takže ve chvíli, kdy jsem překládala první román Nemesis, vůbec nebylo jasné, že do budoucna z toho bude takový hit.
Lidovky.cz: Severská detektivka je hitem sama o sobě. Jste jako norštinářka její fanynkou?
