Jsou země, kde se literáti pachtí, ale nic epochálního stejně nevznikne, i když se to někdo následně snaží tvrdit s poukazem na to, že se dotyčné knihy přece hojně prodávají či že dostaly nějaké ceny. A pak jsou jazykové oblasti, v nichž vznikne jen tak mimochodem vynikající román, který nepotřebuje žádné okecávání a kamarádíčkování. V takovém prostředí to zkrátka může fungovat obráceně než u nás: román není dobrý, protože dostal cenu. Je to právě naopak: je dobrý, a proto si ocenění zasloužil. Což je přesně případ Shuggieho Baina.
Tady je totiž všechno tuplované. Nejenže je tedy podařeným románem, nýbrž je rovněž románem, který oprávněně získal Bookerovu cenu, což znamená, že byl vybrán mezi veškerými britskými, irskými, americkými, australskými, jihoafrickými či kanadskými romány toho roku. Po Mlíkaři (2018) Anny Burnsové je tak Shuggie Bain (2020) Douglase Stuarta další vynikající vizitkou tohoto ocenění.
