Jenže podobně přemýšleli i další rodiče, takže z poměrně běžných škol se náhle stalo „horké zboží“ s obrovským převisem přihlášek. Markétin syn zůstal hluboko pod čarou.
Pro rodinu tak začalo dvouměsíční martyrium. „Několik týdnů jsme viseli na internetu a telefonu. Napřed jsme sledovali, kde se budou konat druhá kola přijímaček. A potom nastalo další peklo s přihláškami,“ vzpomíná Markéta. „Co škola, to jiné požadavky. Někde chtěli seznam mimoškolních aktivit, jinde motivační portfolio v cizím jazyce.“ S přihláškami a přílohami v ruce potom trávila Markéta hodiny ve frontách s dalšími stovkami rodičů, kteří netušili, kde jejich dítě skončí.
Příběh Markéty a jejího syna měl nakonec dobrý konec. Před pár dny mladý muž nastoupil na soukromé gymnázium, které vedle osmiletého studijního programu s povolením magistrátu operativně rozjelo i paralelní čtyřletý program. „Ano, bude nás to stát nějaké peníze, ale pochopitelně jsme si ohromně oddechli. Jen bych byla ráda, kdybychom se jako společnost poučili. Opravdu na to nevzpomínám ráda,“ dodává matka studenta.
