Nedávno jsem na tomto místě přiblížil osudy Výstaviště, které vzniklo v pražské Bubenči v roce 1891 pro Jubilejní výstavu. Svému účelu ale sloužilo i v následujících letech, kdy tu kromě menších expozic proběhly další významné akce: Národopisná výstava v roce 1895, Výstava architektury a inženýrství o tři roky později a Výstava Obchodní a živnostenské komory 1908. Jak už víme, některé pavilony se dochovaly dodnes, ale valná většina byla buď později zbourána, nebo přestavěna.
Líbí se vám stavby, o nichž dnes píše Zdeněk Lukeš?
Několik dochovaných pavilonů bylo sice rozebráno, ale našly využití jinde. Pojďme se teď pokusit jít v jejich stopách a zjistit, zda ještě existují. Začneme samozřejmě Jubilejní výstavou, jejíž architektonický přínos byl především v propagaci železných konstrukcí. Stylově to tehdy ještě byla doména historismu, ač bývá někdy hlavní dominanta, tedy Průmyslový palác, označována za secesní. Pokud by tomu tak bylo, byla by to první secesní realizace na světě. Za tu však bývá označován až o rok mladší Tasselův dům v Bruselu od Victora Horty.
Návrat lidové architektury
Jedním z oblíbených pavilonků na výstavě byl ten, který s použitím litinových prvků nechal vystavět kníže Wilhelm von Hanau, majitel komárovských železáren, jehož projektantem byl vídeňský architekt Otto Hieser. Na sklonku 19. století byl proto tzv. Hanavský pavilon rozebrán a znovu postaven v Letenských sadech. Dnes je v něm restaurace s krásnou vyhlídkou na panoráma města.
Další oceňovanou stavbou byl dřevěný pavilon Klubu českých turistů, jehož romantický vzhled byl inspirován vyšehradskou branou Špička. Navrhli ho architekt Quido Bělský ve spolupráci s významnými českými malíři bratry Adolfem a Karlem Liebscherovými, kteří uvnitř vytvořili dioráma bitvy Pražanů se Švédy. Ten byl rovněž rozebrán a přesunut, a to do prostranství u další tehdejší atrakce Jubilejní výstavy, Petřínské rozhledny. Je tam dodnes, později v něm vzniklo i populární bludiště. A z Jubilejní výstavy údajně pochází i dům Rybárna, který dnes najdeme v pražské Troji v Povltavské ulici 22.
Národopisná výstava z roku 1895 obrátila pozornost veřejnosti k lidové architektuře. Na Výstavišti vznikly kopie staveb z Čech, Moravy, Slezska a dalších slovanských zemí. Některé autentické památky sem byly přeneseny, když byly nejdříve rozebrány a znovu zde sestaveny, jindy se jednalo o kopie. Na tom měli zásluhu architekti Antonín Wiehl, Josef Fanta, Jan Koula, Dušan Jurkovič, Jan Vejrych a další. Později se počítalo s tím, že vybrané exponáty budou přesunuty do Kinského zahrady na Smíchově, kde vznikne jakýsi skanzen, k tomu však kvůli nedostatku finančních prostředků nedošlo a dřevěný kostelík sv. Michala (nedávno bohužel vyhořelý) sem z Podkarpatské Rusi přivezli až ve 20. letech. A tak jediným předmětem z expozice jsou barokní kamenná boží muka u rybníčku, která stávala původně na Žižkově.
Rozeseto po Česku
Přesto se alespoň některé fragmenty z Národopisné výstavy podařilo zachránit. Jeden z dřevěných domků dnes najdeme na zahradě někdejší myslivny v Jevanech: tu si pro sebe jako letní sídlo upravil architekt Josef Fanta, mj. autor původní secesní ondřejovské observatoře, již navrhl pro Josefa Jana Friče. Ten dlužil svému příteli peníze, a tak se rozhodl domeček, který získal z Národopisné výstavy, Fantovi darovat.
Známý architekt si ho pak znovu sestavil na svém pozemku. Spisovatel Svatopluk Čech zase zachránil část roubenky, kterou vkomponoval do svého letního domu v Obříství, továrník Rudolf Seykora získal tzv. staročeskou chaloupku, která dodnes stojí na jeho pozemku v lese v Kostelci nad Orlicí, a dřevěnou zvoničku z expozice zase najdeme u kostela sv. Ludmily v Mělníku.
Obchodní dům Kotva slaví padesátiny. Symbol Prahy vyrostl uprostřed historické zástavby za dva a půl roku |
Výstavu architektury a inženýrství z roku 1898 přežilo populární dřevěné divadlo Uránie architekta Osvalda Polívky, jež už reprezentuje nastupující secesi. Bylo rozebráno a znovu sestaveno v nedalekých Holešovicích, po druhé světové válce však vyhořelo. Připomíná ho ale název ulice U Uránie a také pamětní deska.
A konečně z výstavy Obchodní a živnostenské komory, jež se stala v roce 1908 propagací nastupující architektonické moderny, byla transferována rovněž jedna kuriozita. Tím byl populární Navrátilův restaurant U Slona, který z betonové skořepiny vytvořil neznámý umělec. Slon nesl na zádech obří pivovarské sudy. Gigantické zvíře se pak po léta pomalu rozpadalo na dvoře zájezdního hostince v Praze-Sedlci. Jako kluk si na něj ještě pamatuji… Na závěr ještě zmínka o jedné stavbě, která stála původně jinde a na Výstaviště byla naopak přenesena. Byl jí Československý pavilon ze světové výstavy v Bruselu 1958, který však bohužel v devadesátých letech vyhořel.
