Ale i na Slovensku se před časem hnuly ledy. Od konce ledna tam mají policejní prezidentku, a to rovnou generálku. Jmenuje se Jana Maškarová a její úkol se neliší od úkolů jejích kolegů jinde: Má držet pohromadě útvar, z něhož z nejrůznějších důvodů odcházejí lidé, často ti nejlepší, a kde se – protože jde o státní správu – všude šetří.
„Když jsem nastupovala, neměli jsme takové problémy, že policajtů je málo a není s kým pracovat. Toho můžeme dosáhnout pouze opatřeními v rámci stabilizace. Pilíře, na které se chci zaměřit, jsou motivace mladých lidí, dobré platové podmínky, dobrá zdravotní péče, podpora v bydlení, efektivní kariérní růst, důvěra veřejnosti,“ uvedla podle serveru Aktuality.sk.
Její slova znějí asi tak, jako když se byrokrat snaží nastínit nějakou vizi. Teda jako prázdná floskule. Daleko zajímavější je, co o policejní generálce řekl jeden z jejích předchůdců v čele policie, Štefan Hamran. Maškarová byla tehdy jeho viceprezidentkou, on ji ale odvolal. Prý kvůli absenci charakterových vlastností.
Z pohledu dnešní vlády, která vyznává jiné pojetí práva, může být ale právě někdo takový nejvhodnější adept na tuto funkci. Přesto to ale nebude mít lehké. Současná vláda ráda pěstuje kult silných „chlapáků“, kteří nejdou pro drsná slova daleko. Někdo jako Maškarová jim tak slouží jako důkaz, že to jako formální sociální demokraté myslí s rovným postavením mužů a žen vážně.
Když už jsme u těch předsudků, další zní, že ženy, protože jsou jemnější bytosti, lépe rozumí umění a múzám. Na Slovensku se to úplně nepotvrdilo, jak ukazuje neblahé působení ministryně kultury Martiny Šimkovičové v posledních letech. Ze státních kulturních institucí už odvolala, koho odvolat mohla, a pokračuje směle dál ve svém tažení za národní charakter kultury, který je podle ní jediný správný a možný. A často také postupuje podle zásady „není člověk, není problém“. Takže přijímá různé reorganizace, při nichž zanikají tabulková místa a odcházejí často špičkoví odborníci.
Šimkovičová pokračuje v čistkách. Po řediteli divadla odvolala i šéfku galerie |
Na rizika s tím spojená nedávno upozornila kunsthistorička Marta Herucová, které se před pár lety podařil mimořádný počin, když potvrdila, že busta, jež se nacházela v depozitáři Spišského muzea v Levoči, má slavného autora: italského renesančního sochaře Donatella.
Faktem je, že těžká busta z kararského mramoru má nevyčíslitelnou hodnotu, možná proto zatím nebyla prezentována veřejnosti. Obavy o její osud, stejně jako dalších předmětů, které zůstávají v depozitářích, vyslovila platforma Otvorená kultúra. Dlouhodobě kriticky sleduje činnost vedení ministerstva a podle ní není vyloučeno, že plánovanými změnami u muzeí nebude zaručeno adekvátní spravování předmětů. A samozřejmě, některé z velmi cenných artefaktů by se pak mohly ztratit. I zmíněná busta by na černém trhu určitě svého kupce našla.
Svým způsobem další generálkou, i když na poli sportovním, je slovenská basketbalová trenérka Natália Hejková. Před časem oznámila, že letošní sezonu končí jako hlavní trenérka basketbalového klubu ZVVZ USK Praha. „Přišel čas. Dohodli jsme se s vedením, že to tak bude nejlepší. Myslím, že tým potřebuje refresh. A když je refresh, tak musí začít u trenérky,“ uvedla Hejková pro iRozhlas.
Éra Hejkové končí. Basketbalistky USK po sezoně přijdou o trenérskou ikonu |
Na Slovensku je Natália Hejková skutečně legendou. Za svoji práci získala několik vysokých ocenění, kromě jiného také titul „trenérka století“, a je známá svojí bojovností a usilovností. Už méně se ale ví, že její rodinné kořeny sahají do Oděsy. Tam se narodil její tatínek, který měl česko-ruský původ. Natália se už narodila v Žilině. Ve svých 33 letech hráčskou kariéru ukončila a začala se věnovat trenérství. Mezi její působiště patřily maďarská Šoproň i Moskva, kde dokonce koučovala ruskou reprezentaci. V roce 2012 přišla do ZVVZ USK Praha.
Zda zůstane energická žena věrna sportovnímu odvětví, nebo se stáhne do soukromí, nevíme. Pokud by se rozhodla pro druhou možnost, byla by to v každém případě škoda. Takových úspěšných generálek jako ona by totiž bylo ve veřejném prostoru třeba víc.
