Lidovky.cz: Dlouhou dobu jste byl závodním šachistou, nejlepším na Slovensku. Usilujete ještě o trofeje?
Teď už jsem méně šachista a víc trenér, lektor a autor knížek, šachových i jiných. Musím ale říct, že šachy jsou skvělé a doporučuji všem rodičům, aby s nimi své děti alespoň zlehka seznámili. Tříbí totiž logické a abstraktní myšlení, budují v člověku disciplínu.
Takovou šachovou partii si můžete představit jako rozhovor dvou lidí různého věku i odlišných kultur. Nejde tu jen o tahání figurkami. Je celkem běžné, že soupeři spolu po dohrané partii zůstanou sedět a probírají své tahy – a dělají to proto, že je ta hra prostě baví. Já jsem ale nikdy nechtěl být profesionálním šachistou; měl jsem pocit, že by se mi tím životní prostor hodně zúžil. Proto jsem učil na střední škole, pracoval v neziskových organizacích a psal knížky. Navíc se mi v posledních letech narodily dvě děti a na šachy prostě už není tolik času, kolik by asi bylo potřeba.
Lidovky.cz: Pomohly vám šachy získat nějaké kompetence, které se vám hodí v běžném životě?
Šachy učí zdrženlivosti. Hlavně u dětí je běžné, že jakmile mají na šachovnici nějaký nápad, hned ho potřebují vyzkoušet. Postupně ale zjistí, že není vůbec špatné chvíli počkat a svůj nápad si prověřit. Do života je velmi užitečné, když umíte získat odstup od svých nápadů a emocí, a to už se blížíme ke kritickému myšlení. Navíc nás šachy učí myslet rychle, efektivně a s konkrétním výsledkem. Někdy si můžete dovolit nad něčím měsíce dumat, ale v šachu to nejde, tady musíte dělat rozhodnutí relativně rychle a získáváte okamžitou zpětnou vazbu.
