Slovní hříčky a jazyková hravost vůbec osvěžují toto slzavé údolí. Vezměme si třeba toponyma. V ústech veselého jazykového kutila se takové obyčejné Benátky nad Jizerou mění v Blbátky či Blbenáty nad Jizerou, České Budějovice v Čebudky, Moravské Budějovice v Morbudky, Litvínov v Litvajz, Humpolec v Humpík, Uhříněves v Uhřík, Horní Počernice v Hočo-Počo, Žamberk v Rio de Žambéro a tak podobně.
Výtečnými slovními hračičkáři jsou děti. Rád listuji v hlodáčcích, což jsou sešitky, kam rodiče zapisují hlody svých ratolestí čili různé šišlánky a žbrblaninky, jak říkal Eduard Bass. Viz: „S dědou jsme viděli muchlony.“ „Mamuti jsou velký – a co tatuti?“ „Kočky slaví Mňaulentýn.“ „Co stojánku, cos to sněd?“ Anebo drobné příhodičky, jako když babička vítá malou vnučku slovy „Dobré ránko, Marijánko!“, načež děvčátko suše odpoví: „Dobré ráno, stará vráno.“
Nemám koule vám do toho hodit vidle. Jak se mění naše fráze |
Učitelé mají zas jiné notýsky, kam si zaznamenávají žákovské perličky. Zde nacházíme humor nezáměrný, avšak neméně výživný. Malá ochutnávka: „Wolfgang a Madeus byli bratři a vynalezli ruchadlo.“ „Bratranci Ruchadlové vynalezli veverku.“ „Domorodci jsou lidé, co se narodili doma.“ „Karolina Světlá umřela na sklonku svého života.“ „Na Heydricha byl spáchán protektorát.“ „Rodiče navštívili operu Foglarova svatba.“ „Misantrop je člověk, který jezdí na mise do tropických oblastí.“
Krkolomné verbální karamboly archivují též divadelní inspicienti a sufléři. V leckterém jejich bonzbuchu se můžeme dočíst, jak slovutný herec místo repliky „Krev vře jako láva!“ zvolal „Lev řve jako kráva!“. Hrdelní výkřik „Bližka se žíží!“ z úst křižáckého žoldnéře je zas překrouceninou exklamace „Žižka se blíží!“. Z dob Čs. televize se traduje, jak slovenská redaktorka ekonomické redakce lakonickou zprávu „japonská vláda se rozhodla devalvovat jen“ přeložila do své mateřštiny coby „japonská vláda sa rozhodla devalvovať iba“.
Říkáte OSM, nebo OSUM? A kdo je tady skutečný prznitel naší lahodné mateřštiny? |
A tak bychom mohli pokračovat dál. Víte, co jsou „praštěnky“? Praštěné básničky `a la „V cirkuse mám čtyři sloni a ten pátej – to jsou voni!“. Znáte „čučák“? Jde o argotický výraz pro kriminál vulgo celu předběžného zadržení, kde člověk tráví čas převážně civěním z okna. A tušíte, co je „žmlv“? Toť vodácké strašidlo, které žere ešusy a ponožky a jehož jméno se zatraceně špatně vyslovuje… Inu, snad jsme vás malinko osvěžili a teď hurá zpátky do slzavého údolí, kterým je náš svět. Srnečně vítám.
