Narodil se 10. dubna 1909 v Přerově, ale vyrůstal v asi čtyřicet kilometrů vzdálených Nezamyslicích. Jeho otec zemřel již před první světovou válkou. Po vychození obecné školy začal v roce 1920 studovat na české reálce v Prostějově, kde o sedm let později, roku 1927, s vyznamenáním odmaturoval.
Posledního říjnového dne 1928 nastoupil dobrovolně vojenskou základní službu u Telegrafního praporu 3 v Trnavě. Následně byl však poslán do záložní důstojnické školy do Turnova. V té době byl již zřejmě rozhodnut stát se vojákem z povolání a po skončení prvního roku prezenční služby začal studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou o dva roky později úspěšně absolvoval. V následujících osmi letech prošel různými funkcemi a posádkami. Během mobilizace v září 1938 zastával funkci telegrafního referenta u elitního Hraničářského pluku 19. Okupace zbytku českých zemí v březnu jej zastihla jako pobočníka velitele IV. (armádního) sboru v Olomouci.
Návrat čs. jednotek ze západní fronty do osvobozené vlasti, květen 1945.
Počátkem června 1939 byl poslán na dovolenou a v polovině srpna nastoupil jako úředník berní správy ve Zlíně. Na začátku roku 1940 byl přeložen na protektorátní Ministerstvo financí do Prahy, avšak tam již dlouho nepobyl. V únoru 1940 se mu podařilo přejít hranice a přes Slovensko a Maďarsko se dostat do Jugoslávie, kde již pololegálně působily orgány čs. zahraničního odboje. Z Bělehradu pak pokračoval přes Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu a odtud lodí přes Středozemní moře do jižní Francie, kde se od podzimu předchozího roku formovaly jednotky čs. zahraniční armády.
V jejich řadách byl prezentován 16. dubna 1940. Počátkem května se stal velitelem radiotelegrafní roty a vedl ji i v ústupových bojích v červnu téhož roku. S jejími zbytky byl následně evakuován na belgické lodi Ville de Liege do Velké Británie. Již v těchto kritických dnech se osvědčil jako příkladný velitel a plným právem si vysloužil sympatie svých podřízených.
V polovině srpna 1940 se dobrovolně přihlásil k čs. letectvu působícímu v rámci britské Royal Air Force. Byl přijat a stal se instruktorem radiotelegrafie na No. 2 Electrical and Wireless School v jihoanglickém Yatesbury. Již v polovině února 1941 se však vrátil k 1. čs. smíšené brigádě. Za působení v řadách letectva obdržel od generála Karla Janouška pochvalné uznání.
Následně prošel službou u několika brigádních útvarů. Počátkem března 1943 se stal velitelem telegrafní čety, která se po reorganizaci dosud v podstatě pěší čs. brigády na obrněnou počátkem září téhož roku, rozrostla na spojovací rotu. V jejím čele pak odjel koncem srpna 1944 do Normandie a následně pak prodělal sedmiměsíční boje u severofrancouzského přístavu Dunkerk, kde se krátce před koncem války dočkal povýšení na majora.
Po návratu do vlasti byla jeho jednotka dislokována u velitelství Čs. samostatné obrněné brigády na zámku v tehdejších Stříbrných (dnes Nalžovských) Horách na Klatovsku. Během dovolené, kterou trávil v Nezamyslicích, se však 29. června 1945 stal obětí autonehody. Ve voze s ním seděla jeho maminka, která jí přežila. Viděla tak umírat svého syna, který se po více než pěti letech šťastně vrátil do vlasti… Pohřbený byl v Nezamyslicích.
