Spánek je běžná součást lidské existence. Přesto je pořád obklopený množstvím záhad. Jedna z nich je, jak se do změněného stavu vědomí, v němž trávíme třetinu života, propadáme. Posledního zhruba půl století panovala představa, že se náš mozek noří do spánku v sérii na sebe navazujících drobných kroků. Zdá se však, že je to jinak. Usínání je překvapivě rychlá záležitost.
Tvrdí to skupina vědců vedená Nirem Grossmanem z londýnské Imperial College. Badatelé studovali záznamy elektrické aktivity 47 lidí. Odvodili z nich číslo, které označili jako spánkovou vzdálenost. Vyjadřovalo, kolik daný člověk urazil na pomyslném mostu mezi bděním a dřímotou.
„Dokážeme vzít jednotlivce, změřit jeho mozkovou aktivitu a každou sekundu říci, jak daleko je od usnutí, s přesností, která dříve nebyla možná,“ pochlubil se Grossman New Scientistu.
Následně výzkumníci svoji vzdálenost aplikovali na záznamy aktivity mozků další tisícovky lidí. Vyšlo najevo, že se zpočátku nemění. Asi deset minut před usnutím ale začne prudce klesat.
Jakmile dosáhne určité hodnoty, není cesty zpět. Následuje přepnutí do prvního spánkového stadia. Tento proces trvá v průměru pouhé čtyři minuty a třicet sekund.
„Nejde o postupný vývoj. Je to náhlá, drastická změna, ke které dochází v posledních několika minutách,“ popsal Grossman.
U další skupiny spáčů pak dokázali vědci svou metodou předpovědět vstup do království Morfeova na minutu přesně. Když víme, kdy přesně spánek začíná, můžeme se ptát, která konkrétní část mozku ho spouští. Dost možná by to mohlo vést i k účinnější léčbě nespavosti a dalších spánkových obtíží.
