Lidovky.cz: Když jsem vaši knihu četla, přišlo mi zvláštní číst o naší historii z pera cizince. Věděla jsem, co se u nás dělo, ale Uprchlíci mi potvrdili, že to bylo opravdu zlé a že to svět viděl. Když jste příběh sepisoval, plánoval jste jeho překlad do rodného jazyka hlavního hrdiny Jana Ročka?
Je zajímavé tohle slyšet a musím přiznat, že jsem se překladu do češtiny trochu bál. Vůbec jsem to neplánoval. Tři dny po vydání knihy v Dánsku jsem dostal od svého nakladatele zprávu, že česká strana už koupila práva. Netuším ani, jak se to stalo. Všechno se přihodilo velmi rychle.
Lidovky.cz: Z čeho jste měl strach?
Samozřejmě mě hned napadlo, jestli jsem něco nepokazil, v něčem se nespletl. Dělalo mi to velké starosti, ale zároveň jsem byl rád. Je to, myslím, hodně důležitý příběh i v kontextu dnešní doby a rodina Ročkových stála o to, aby si jejich příběh poslechli i Češi. Co se dělo Židům za nacismu, u vás lidé věděli, ale důležité bylo i to, co je vedlo k útěku do Dánska. Moc jsem se bál, jak na to mé převyprávění budou v jejich původní vlasti lidé reagovat.
