Česká republika je sice mladým státem, který svou novodobou historii píše teprve od roku 1993, avšak historicky má česká státnost tradici, která sahá hluboko do středověku. V tomto kontextu jsou oslavy 250 let od založení Spojených států ukázkou poměrně krátkého úseku moderních dějin, kdy se z třinácti britských kolonií stala regionální mocnost a posléze světová velmoc.
V této souvislosti se v Americe komentátoři vracejí k osudovým momentům boje za nezávislost a k hlavním osobnostem tohoto historického procesu. Postavou, která se do americké paměti překvapivě neotiskla tak viditelně jako George Washington nebo Thomas Jefferson, je druhý americký prezident John Adams.
John Adams odmítal dělat to, co bylo populární. Možná proto se z něj nestal americký idol. Nebyl to člověk, který by se snažil zalíbit. Byl to muž, který chtěl mít pravdu.
Na rozdíl od svého předchůdce i nástupce nemá v hlavním městě svůj památník, jeho tvář se neobjevuje ani na žádné bankovce. Filadelfie je posetá připomínkami Benjamina Franklina, nikoli jeho. A Boston se ani neobtěžoval postavit Adamsovi pomník, přestože právě on napsal ústavu státu Massachusetts, jednu z nejstarších dosud platných ústav na světě.
Schopný, leč zapomenutý
John Adams byl velkým parlamentářem Kontinentálního kongresu v letech vedoucích k nezávislosti. Podle jeho životopisce Davida McCullougha by bez něj „k nezávislosti nedošlo tehdy, jak došlo – a možná by k ní nedošlo vůbec“. V přeplněné, dusné hale ve Filadelfii, kde se delegáti Kontinentálního kongresu přeli o budoucnost třinácti kolonií, byl Adams tím, kdo dokázal dát chaosu tvar a usměrnit váhavost mnoha přítomných.
