Kryštofovi bylo sedm měsíců a zachránil lidský život. Ani o tom nevěděl. Když se narodil, odebrali lékaři z jeho placenty necelé deci tzv. pupečníkové krve. Ta obsahuje buňky, z nichž vznikají bílé i červené krvinky. Lze ji využít k transplantaci místo kostní dřeně. Kryštofova krev se dočkala uplatnění velice záhy. Lékaři jí nahradili „zblázněnou“ kostní dřeň dítěte trpícího leukemií a uzdravili jej ze smrtelné choroby.
Kryštofovi rodiče darovali chlapcovu krev veřejné bance. Tam byla k dispozici každému, kdo ji potřebuje a ukáže se jako vhodný příjemce. Mohli ji ale uskladnit v soukromé bance a mít ji připravenou výhradně pro Kryštofovu vlastní potřebu. Co kdyby jednou onemocněl a sám potřeboval transplantaci? V České republice celá procedura vyjde na 20 až 40 tisíc korun a je k mání dokonce na splátky.
Nabídka soukromých bank vypadá lákavě. Přesto ji bioetická komise Evropské unie označila za pochybnou. Proti se vyslovily organizace amerických pediatrů a organizace britských a amerických gynekologů. Proč? Je krajně nepravděpodobné, že by dárce svou pupečníkovou krev někdy použil. Odborníci odhadují šanci na 1 : 200 000. Při většině onemocnění, například při akutní leukemii, stačí tradiční léčba a transplantace krvetvorných buněk cizího dárce. V případě leukemií existují navíc pádné argumenty proti použití pacientových vlastních krvetvorných buněk, které nesou poruchy dědičné informace vyvolávající chorobu. Při transplantaci vlastních krvetvorných buněk dospělému pacientovi lékaři narazí na nedostatek buněk. Pupečníkové krve se daří odebrat přinejlepším decilitr a to stačí jen dítěti.
Hodně se hovoří o tom, že se v pupečníkové krvi nacházejí buňky schopné proměny i na jiné typy buněk než jsou krvinky. To by otevřelo cestu k léčbě Parkinsonovy choroby, cukrovky, rakoviny nebo kardiovaskulárních onemocnění. Tyto možnosti jsou zatím předmětem výzkumu, jehož výsledky zdaleka nevyznívají jednoznačně. Je to holub na hodně vysoké střeše.
Soukromé firmy se dostávají do rozporu s etikou, když se obracejí na budoucí rodiče v citově velmi vypjatém období a často hrají na strunu jejich zjitřených emocí. V propagačních materiálech a inzerátech vycházejících v českých novinách lze číst formulace jako „zachraňte si klíč k budoucímu zdraví“ nebo „nechte si zmrazit náhradní imunitní systém“. Rodič snadno podlehne dojmu, že se dopustí fatální chyby, pokud dítěti nezajistí „to, co mu může jednou zachránit život“.
Sám odběr není po organizační stránce jednoduchý a zaměstnává lékaře i zdravotnický personál v období, kdy by se měli přednostně věnovat matce a dítěti. To je na pováženou především při komplikovaných porodech. V případech dárcovství pupečníkové krve nehraje tento faktor velkou roli, protože tam lze při komplikacích od odběru snadno upustit a také se to tak praktikuje.
Uskladnění pupečníkové krve má smysl jen tehdy, pokud se ji podaří uchovat po velmi dlouhou dobu, řádově desetiletí. Současný boom soukromých bank ale zákonitě vyvrcholí tvrdým konkurenčním bojem, jejž zdaleka nepřežijí všechny. Ve Spojených státech, kde má toto podnikání nejdelší tradici, se už některé společnosti potýkají s nedostatkem zákazníků. Navíc hrozí, že i prosperující firma nezíská potřebné akreditace. Před rodiči zvažujícími uložení krve dítěte v soukromé bance proto stojí i otázka: Co se stane s pupečníkovými krvemi uloženými u firem, které zkrachují?
23. října 2006 10:47
