Datum 1. září 1939 jako den, kdy německá armáda napadla Polsko, zná snad každý, kdo se trochu zajímá o moderní dějiny. O dva dny později vyhlásily Velká Británie a Francie, spojenci Polska, válku Německu a vypukl konflikt, později označovaný jako „druhá světová válka“.
Seriál OrientacePříběh sbližování Sovětského svazu a nacistického Německa bude pokračovat v dalších týdnech na stránkách Orientace LN a Lidovky.cz. Nejbližší pokračování rozebere, jak byly pro Německo zásadní dodávky sovětských surovin na základě hospodářské smlouvy z 19. srpna, které Hitlerovi umožnily kompenzovat důsledky britské námořní blokády. Dojde i na druhou smlouvu, podle níž mělo Německo výměnou za suroviny a obilí dodávat SSSR nejen průmyslové výrobky pro civilní sektor, ale také zbraně a vojenský materiál a pomoci při stavbě lodí a letadel, např. licenční výroba bombardéru Junkers 88. |
Dne 22. června 1941 pak Německo napadlo Sovětský svaz a v Rusku je vítězný boj proti německé agresi dodnes předmětem národní hrdosti a označován jako „velká vlastenecká válka“. Dodejme, že právem: nikdo nemůže zpochybňovat hrdinství sovětských vojáků a důstojníků (zdaleka nikoli jen etnických Rusů) a ani zásadní význam účasti SSSR v protihitlerovské koalici pro konečnou porážku Německa.
Bohužel, v někdejším SSSR i v současném Rusku je vytvářen falešný dojem, jako kdyby válka, do které se postupně zapojil takřka celý svět, vypukla až v roce 1941 a její osou byl pouze sovětsko-německý konflikt. Je zlehčován přínos ostatních spojenců antihitlerovské koalice, Spojených států a Velké Británie, bagatelizován obrovský význam boje Britů a Američanů proti japonské invazi v Tichomoří a ve východní Asii, a především: je zamlžována velmi problematická role SSSR v prvních dvou letech války, tj. v letech 1939–1941.
Ztráty a zisky
Různými způsoby je tak zakrýván fakt, že v těchto letech byl SSSR ve skutečnosti tichým spojencem Německa, v rámci tohoto spojenectví se 17. září 1939 Sovětský svaz připojil k agresi proti Polsku a zabral více než polovinu jeho území, že v následujícím roce anektoval tři baltské státy a na úkor Rumunska se ultimátem zmocnil Besarábie a Bukoviny, v zimě 1939–1940 vedl válku proti Finsku, a že dokonce na podzim 1940 došlo k oficiálnímu jednání o přistoupení SSSR k „Paktu tří“ (tzv. Osa Berlín–Řím–Tokio).
