Výňatek ze zápisu v kronice 313. československé stíhací perutě britského Královského letectva ze dne 17. května 1942 zachycuje ztrátu veterána bojů nad Francií, účastníka slavné Bitvy o Británii a oblíbeného člena této jednotky F/Lt Stanislava Fejfara. Svému mottu „Buď statečný a věř“ zůstal věrný až do poslední chvíle.
Narodil se 25. listopadu 1912 v obci Štikov nedaleko Nové Paky manželům Josefu a Marii Fejfarovým. Zanedlouho však vypukla Velká válka a stejně jako mnoho dalších mužů byl i jeho otec Josef povolán do služby v rakousko-uherské armádě. Z války se však nevrátil. Matka se proto později provdala za hostinského Aloise Junka.
Po prvních pěti letech povinné školní docházky na obecné škole absolvoval Stanislav Fejfar měšťanku, na kterou navázal studiem na vyšší průmyslové škole v Pardubicích. Tu v roce 1932 zakončil úspěšným složením maturitní zkoušky. Ve stejném roce byl podroben odvodu do československé armády, uznán schopným vojenské služby a povolán k jejímu vykonání.
V Prostějově s dobrým hodnocením prošel Školou pro důstojníky letectva v záloze a krátce sloužil u Leteckého pluk 4 v Hradci Králové. V roce 1933 zahájil studium na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl o dva roky později vyřazen v hodnosti poručíka letectva. Následovalo přemístění k Leteckému pluku 1 v Praze. Během následujících dvou let se stal díky své houževnatosti a touze vždy patřit mezi nejlepší velmi dobře vycvičeným stíhacím pilotem.
Velitel evakuace čs. jednotek z Vladivostoku. Rudolf Raše v nejtěžší zkoušce obstál se ctí |
Rok 1938 a veškeré jeho podzimní události zastihly Stanislava Fejfara u Leteckého pluku 3, u kterého působil jako prozatímní velitel jedné z letek. Uzavření Mnichovské dohody bylo jasným signálem, kam nacistické Německo svými úmysly směřuje. Do března 1939 sloužil se svou jednotkou na Slovensku, ale po vyhlášení Slovenského státu se přesunul do Čech. Záhy však došlo k okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a nemálo osob se s nastalou situací nehodlalo smířit. Okamžitě se tak začal utvářet protinacistický odboj, do něhož se hodlal zapojit i Stanislav.
Začátkem června utekl ve skupině dalších bývalých letců do Polska a jen o několik dní později se přihlásili na československém konzulátu v Krakově. Věci nabraly rychlý spád a krátce nato odplul na palubě lodi Sobieski z přístavu Gdyně do Francie.
Jelikož se podpisem uvázal k pětiletému závazku služby ve francouzské Cizinecké legii, dostal se postupně až do alžírského Sidi-Bel-Abbès. Po vypuknutí války zahájil ještě v Africe přeškolení na francouzskou leteckou techniku.
Koncem roku 1939 byl spolu s dalšími československými letci přemístěn zpět do Francie, konkrétně k bojové jednotce Groupe de Chasse I/6. S ní se aktivně zapojil do bojů proti německé Luftwaffe, ve kterých dosáhl dvou jistých sestřelů a jednoho pravděpodobného. Zúčastnil se též několika velmi nebezpečných útoků proti nepřátelským tankům.
Z kapitulující Francie odplul Stanislav Fejfar koncem června 1940 nejdříve z přístavu Port Vendres do Oranu, odtud vlakem do Casablanky, dále pak lodí do Gibraltaru a konečně do Velké Británie. Tam se zanedlouho stal příslušníkem dobrovolnické zálohy britského Královského letectva.
Sestřelil tři nepřátelské stroje
Začátkem srpna byl přidělen k 310. československé stíhací peruti, a po absolvování operačního výcviku zasáhl do právě probíhající Bitvy o Británii. I zde potvrdil své kvality stíhacího pilota, kdy se mu během pouhých deseti dní podařilo sestřelit tři nepřátelské stroje, z toho jeden ve spolupráci.
Bojoval s nacisty, padl u Dunkerku. Cyril Bazala zasáhl do významné bitvy 28. října 1944 |
Mezi listopadem 1940 a únorem 1941 se léčil s vážným průběhem zánětu čelních dutin, načež se vrátil ke své jednotce, ale nezasáhl do bojových operací. Následovalo krátké přemístění k Inspektorátu československého letectva v Londýně, odkud byl v červenci konečně odeslán k nově založené 313. československé stíhací peruti, kde se stal velitelem letky B.
Mezi spolubojovníky si vydobyl hluboký respekt a pověst jednoho z nejschopnějších pilotů útvaru. V období února až května 1942 sestřelil jednoho nepřítele jistě, druhého pravděpodobně a tři stroje se mu podařilo poškodit.
Nastala však neděle 17. května 1942, kterou kronikář 313. stíhací perutě označil jako černý den. Toho dne jednotka ztratila dva své piloty, z nichž jeden byl právě Stanislav Fejfar. Českoslovenští letci toho dne doprovázeli bombardovací letadla nad přístav Boulogne. Poté, co dosáhli cíle a otočili se zpět směr Albion, se Stanislav Fejfar a jeho číslo dva Miroslav Bokovec z neznámého důvodu odpojili od zbytku strojů a zmizeli z dohledu.
Na domovskou základnu se ani jeden z nich nevrátil. Tělo Miroslava Borkovce se nikdy nenašlo a poslední okamžiky jeho života nejsou dodnes zcela objasněny. Stanislava Fejfara, držitele francouzského Croix de Guerre, Československého válečného kříže 1939 a Československé medaile Za chrabrost před nepřítelem, sestřelil německý stíhač Josef Priller. Fejfarovo tělo bylo později pohřbeno na vojenském hřbitově v obci Pihen-lès-Guînes. In memoriam byl povyšován až do hodnosti plukovníka letectva a dostalo se mu celé řady poct.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
