Statek Mašínů a tří odbojů. Proč se vydat do Lošan u Kolína?

Že se u nás nadává na vše možné, není novinka. To pak ale často přehlušuje věci, které se daří. Třeba když se v menších obcích daří zřizovat památníky rodákům. Tedy spíš v památník přeměnit to, co z rodného domu zbylo.

Čerstvým příkladem je Mašínův statek v Lošanech u Kolína. Je to dílo pozoruhodné, i když poněkud nezvyklé a ne každému se trefí do vkusu. Představuje ukázku toho, co udělat s původně bohatým polabským statkem, který po komunistické kolektivizaci chátral, teprve v roce 2018 byl vrácen potomkům majitelů, a až pak se mohlo rozhodovat, co s ním.

Rekonstrukce do původní podoby by byla ukrutně drahá a chtě nechtě neautentická. Ke slovu tedy přišla dohoda. Zdena Mašínová mladší, dcera generála Mašína a majitelka nemovitosti, se dohodla s přáteli včetně architektů Tomáše a Kláry Hradečných, vzniklo z toho zadání pro seminární práci studentů architektury na ČVUT a 26. srpna se otevíral památník v podobě symbolické betonové skořepiny na půdorysu původního stavení. Je to prostor myšlený spíše pro kontemplaci než jako archiválie. Až sousední stavení slouží jako muzeum s expozicemi, sálem pro různé akce i sociálním zázemím.

Mašínův statek není první projekt svého druhu. Už léta funguje rodný dům parašutisty Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích (Vysočina), kde ale zůstalo stavení v autentické podobě. Blíže k Lošanům má úprava (2019) rodného domu Jana Palacha v též polabských Všetatech. I tam nezůstalo autentického skoro nic. I tam vznikla betonová skořepina na půdorysu domu.

Za komunistu dva body

V tomto smyslu není Mašínův statek první. Jeho primát je jinde. Jednak v tom, že příjmení Mašín zní poněkud „kontroverzně“. A pak v tom, že rod Mašínů se podílel na všech třech zdejších odbojích ve 20. století – protirakouském, protinacistickém i protikomunistickém. Odtud i název Památník tří odbojů.

Těžištěm mašínovské legendy i expozice v Lošanech je osobnost Josefa Mašína (1896–1942). Prošel ukázkovou dráhou. Za první světové války se nechal zajmout Rusy, vstoupil do legií, po návratu do československé armády, po nacistické okupaci do odboje. Byl členem slavné skupiny Tři králové (Balabán–Mašín–Morávek), v roce 1941 byl zatčen a posléze za heydrichiády popraven.

To vše je „nekontroverzní“ a expozice to ukazuje na fotkách, dokladech či předmětech. Leccos působí na dnešní vkus až pateticky, třeba Mašínův dopis dětem před popravou. Na své si ale přijdou i progresivisté. Zjistí, že jeho manželka Zdena byla „první ženský inženýr-geometr v ČSR“, tedy první ženou, která na ČVUT vystudovala zeměměřictví.

Ale s ní se dostáváme k tomu „kontroverznímu“. Zdena Mašínová starší zemřela v roce 1956 ve vězení, kam byla odsouzena, když se její synové Ctirad a Josef mladší prostříleli na Západ. A ještě dříve založili skupinu postupující podle hesla „na hrubý pytel hrubá záplata“. Zabili několik lidí včetně již zneškodněného strážmistra SNB, což krmí onu „kontroverzi“. Expozice to dokládá citátem: „Měli jsme bodovací systém. Za každou akci, jíž jsme se zúčastnili, byl jeden bod a za odprásknutého komunistu dva body.“ Teď si představte, jak to asi působí na starostu Lošan, Miroslava Jelínka z KSČM.

Tady je konsenzuální hodnocení asi nemožné. Do jisté míry ale může překvapit toto. Byli jsme v Lošanech první zářijovou sobotu. A i když je to ves odlehlejší, i když je daleko od dráhy i hlavní silnice, i když se statek-památník hledá poněkud obtížně, bylo tam docela dost lidí. To místo prostě mnohým za návštěvu stojí.