Strach je fenomén nynější společnosti i politiky. Je nazírán z různých i protichůdných stran. Často se říká, že strach víří populisté, zatímco progresivně uvažující lidé ho potírají: opírají se o racionalitu i vědu. Ale pak narazíte na progresivisty, kteří sami na strach apelují, například na strach ze změny klimatu (z „konce světa, jak jsme ho znali“) či jaderné energie, a máte v tom zmatek.
Vidíme, že strach je fenomén velmi obojaký, někdo by řekl demagogicky používaný. Stačí zopakovat to, co už jsme v LN zmiňovali. V roce 2015, když Evropou procházela migrační vlna, vznikla petice Vědci proti strachu a nenávisti. Sklízela potlesk za to, že se strachu postavila. Roku 2019 přijela na ekonomické fórum do Davosu Greta Thunbergová a účastníky oslovila takto: „Chci, abyste cítili paniku a strach, jak to cítím já každý den.“ Sklidila také potlesk.
