Minulý týden jsme se podívali na hotel a vysílač na Ještědu, dnes v jeho okolí ještě zůstaneme. Prohlédneme si další neobvyklou stavbu: po „kosmické lodi“ nás čeká „parník od afrického Nilu“...
Ve dvacátých letech zprvu české architektuře dominoval tehdy módní styl art deco, o něco později ho vystřídal konzervativní neoklasicismus a avantgardní konstruktivismus a funkcionalismus. Ale ještě se na našem území objevoval jeden styl, příznačný zejména pro tvorbu německy hovořících architektů. A tím byl expresionismus, jehož hlavní představitelé působili na západ od našich hranic.
Styl měl svou dekorativní odnož, která zase nebyla tak vzdálená módě art deco, a také svou dynamickou variantu. Ta pracovala se zaoblenými, „aerodynamickými“ tvary a s konkávními nebo konvexními plochami.
S rytířem na střeše. Liberecká radnice je krásným příkladem vídeňské architektury konce 19. století |
Pár příkladů bychom našli v Praze, to je třeba Brandejsův obchodní dům v Provaznické ulici od Kotěrova žáka Adolfa Foehra, zjevně ovlivněný tvorbou německého architekta Ericha Mendelsohna, nebo obchodní a nájemní dům s pasáží v Dlouhé ulici od dalšího pražského Němce, Paula Sydowa.
A loď pluje dál...
Nejvíc staveb tohoto typu ovšem najdeme v oblasti Sudet. Na Soukenném náměstí v Liberci je to třeba Foehrův palác pojišťovny Donau, který tvoří celou jednu stranu tohoto prostranství. Ale bezesporu nejvýznamnější ukázkou dynamického expresionismu je vila Franze a Hildy Strossových v Husově ulici číslo 64 v témže městě.
Stross byl úspěšný obchodník, který předtím působil v egyptské Alexandrii, kde se s rodinou často plavil parníkem po Nilu. Když musel z důvodů tamní ekonomické krize Egypt opustit, usadil se v Liberci (něm. Reichenberg), kde koupil svažitý pozemek nad přehradou. V roce 1923 se obrátil na významného německého architekta Thila Schodera, aby mu navrhl rodinný dům, jenž by svým tvarem připomínal loď – „Nil Dampfer“.
Bylo to nezvyklé přání, ale protože Schoder byl vyznavačem dynamických expresivních forem, do zadání se ihned pustil. Definitivní projekt je datován rokem 1925 a stavba, kterou realizovala firma Adolfa Bürgera, byla dokončena o dva roky později. Vzniklo tak pozoruhodné dílo, které při pohledu z ulice i od přehrady skutečně připomíná moderní loď.
Noc v raketě. Ještědský vysílač se nerodil vůbec snadno a jeho architekt si prožil svoje |
Jsou tu zaoblená nároží, zdůrazněné horizontální linie s římsami, uskočené „paluby“ s terasami i nízká valbová střecha, krytá původně měděnými pláty. Při pohledu ze zahrady si všimneme i výrazného motivu prosklené zimní zahrady.
Německý expresionista
Vstup je umístěn centrálně v nice z kamenných desek a i zde najdeme řadu krásných detailů. Uvnitř se nachází velká hala s ostěním z afrického dřeva na výšku dvou pater s ochozy, obytné místnosti s budoárem, jenž má žlutý keramický obklad s motivy ve stylu art deco.
A loď pluje. Nautická architektura Strossovy vily v Liberci z let 1923-1927 je dílem německého expresionisty Thila Schodera.
Dále je tu jídelna a pracovna s artdecovými lampami, která mohla sloužit také jako domácí kino. Obytné místnosti s výše zmíněnou zimní zahradou o patro níže tu zabírají dvě úrovně. Dynamicky tvarovaným schodištěm se pak dostaneme do ložnicového poschodí s ochozem kolem světlíku haly. Zde všude najdeme původní mosazná kování, kliky, madla posuvných dveří…
Zachoval se i vestavěný nábytek, další zařízení však již nenajdeme. Schoderova stavba prozrazuje, že se autor inspiroval teorií moderního bydlení svého učitele, Belgičana Henryho van de Veldeho, a také návrhy slavných prérijních vil Američana Franka Lloyda Wrighta.
Rodina Strossova strávila ve vile celkem jedenáct let, než před rasovou perzekucí uprchla do Jižní Ameriky. Dům pak sloužil různým účelům, za války tu sídlilo gestapo, dnes je v něm vedení Krajské hygienické stanice. V roce 1987 byla vila prohlášena kulturní památkou a v letech 1998–2001 proběhla rekonstrukce, která odstranila nevhodné předchozí adaptace. Výhradu mám jen k barevnosti průčelí. To původní z umělého kamene mělo cihlovou barvu, dnes je tu podivná růžová.
A na závěr pár slov o autorovi stavby. Thilo Schoder (1888–1979) studoval na uměleckoprůmyslové škole ve Výmaru (pozdější slavný Bauhaus) u Henryho van de Veldeho, představitele evropské secese.
Art deco podle Vondráka. Kotěrův žák vytvořil v Bubenči a Dejvicích pozoruhodné činžáky |
Pracoval také ve vídeňských uměleckých dílnách Wiener Werkstätte, založených slavným brtnickým rodákem, architektem a designérem Josefem Hoffmannem. Schoder později působil v německé Geře, kde má řadu staveb v expresionistickém pojetí. V době hospodářské krize ale následoval svou norskou manželku do Kristiansandu, ve Skandinávii pak působil až do své smrti.
Příště ještě v Liberci zůstaneme a podíváme se na moderní Státní vědeckou knihovnu, která vyrostla jako stavba česko-německého smíření na místě nacisty vypálené synagogy.
