Kyjevu se na frontě nedaří, lidské zdroje jsou vyčerpané, energetická infrastruktura poničená. Ruské jednotky postupují pomalu, ale zdá se, že jistě, do hloubky Ukrajiny. I na frontě mezi vojáky už prý sílí volání po míru i za cenu územních ústupků. A k tomu samému jsou ochotni také někteří ukrajinští politici.
Dokonce nový ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybyha k tomu prý zaujal pragmatičtější stanovisko než jeho předchůdce. Problém ovšem je, že Ukrajina chce napřed od Západu záruku, že jí pomůže, pokud Moskva znovu zaútočí. Tu vidí nepřekvapivě v členství v NATO. Vědom si toho je i Západ.
Jenže s tímto krokem by souhlasilo jen pár zemí NATO a pro musejí být všichni. Problém je v tom, že to napřed předpokládá uzavření dlouhodobého trvalého příměří s Ruskem a definování toho, na jakou část Ukrajiny se budou garance Aliance vztahovat. K tomu se dá poznamenat jen to, že jde o kvadraturu kruhu. Nejprve má být mír a pak záruky, k čemuž je potřeba uzavřít mír a vzdát se aspoň neformálně území, což je podmíněno západními zárukami danými dopředu. Navíc Rusko členství Ukrajiny v NATO odmítá, a dokonce tuto možnost označilo za jeden z důvodů války. Takže opravdu trvale tady asi boje jen tak neskončí.
Poslední přídavek do mlýnku na maso? Putin posílá na frontu námořníky z letadlové lodi |
Na Blízkém východě to také na mír nevypadá. Naopak tamní konflikt vstoupil do další fáze a hrozí jeho rozšíření. Komentátoři se ovšem neshodnou, jak to hodnotit. Brit Gerard Barker v americkém konzervativním listu The Wall Street Journal chválí Izrael za to, že se postavil teroristům, a tvrdí, že je to v zájmu celého Západu. Zkrátka za jeho rázný postoj. „Zařadí se to mezi nejvýznamnější příspěvky k obraně západní civilizace za poslední tři čtvrtě století,“ píše doslova.
„Poté, co byl Izrael zasažen ničivým útokem, který si nedovedli představit ani ti nejodpornější antisemité, neudělal za 12 měsíců nic menšího, než že změnil rovnováhu globální bezpečnosti, a to nejen v regionu, ale na celém světě,“ pokračuje v chvále Barker. Izraelská likvidace vedení teroristické organizace Hizballáh a jejího šéfa Hasana Nasralláha zvrátila prý vzestup moci Íránu, který za ním stál a který je jednou z nejděsivějších autokracií světa.
Ukázalo to sílu demokracie a volného trhu, a to nejen Íránské islámské republice, ale také jejím spojencům, Rusku a Číně, tvrdí Barker. Též vyčítá USA a Evropě jejich obojetný postoj, to, že se nepostavily dostatečně jednoznačně na stranu Izraele. Měli bychom být Izraelcům vděční a zároveň se i tak trochu stydět.
Masy lidí místo granátů. Je Moskva po Vuhledaru tak silná, že řešením bude jen příměří za cenu územních ústupků? |
Je tu ale i jiný pohled. Ve svém komentáři pro spíše levicový list The New York Times se novinář a spisovatel Thomas Friedman naopak obává velké války na Blízkém východě a tvrdí, že postupně byly překročeny dlouho ustavené „červené linie“ na Blízkém východě, a to v mnoha směrech: byl to útok na Izrael, pak ničení domů v Gaze Izraelem, vybuchující pagery likvidující vedení Hizballáhu, ostřelování Hizballáhu, které nuceně vylidnilo severní Izrael.
Nic takového jsme dříve neviděli. Co přijde dál? děsí se Friedman. Pohrozí Izrael jadernou zbraní, postaví se za Írán Rusko? Nevíme. Friedman naštěstí ve svém komentáři naznačuje, že i když stojíme ve zlomovém okamžiku historie, nemusí to dopadnout tragicky. Ale může.
Každopádně potíže Ukrajiny a válka na Blízkém východě nám ve střední Evropě evidentně nic dobrého nepřinesou. Zato vnitřní potíže Saúdské Arábie a její hádka s dalšími členy o Rusko rozšířeného ropného kartelu OPEC ano. Ropné státy sdružené v OPEC se totiž dohodly, že budou držet světovou cenu ropy na 100 dolarech za barel.
Speciální vojenská operace. Ta izraelská má ale o něco vážnější důvod než ruská |
Teď ale Saúdská Arábie hrozí, že ona bude prodávat ropu za 50 dolarů. Ostatní členové OPEC totiž podvádějí a prodávají víc ropy, než bylo dohodnuto. Celý mechanismus kvót omezujících produkci nefunguje a saúdskoarabské snahy o jeho nápravu to ještě zhoršily, vysvětluje v australském deníku The Sydney Morning Herald komentátor zaměřený na energetiku a suroviny Javier Blas.
„Pokud bych měl vsadit na to, jestli příští rok bude barel ropy za 100 dolarů, nebo za padesát, vsadil bych si na padesát,“ tvrdí pak Blas ve svém komentáři pro svoji domovskou agenturu Bloomberg. Znamená to levnější benzin a naftu a taky slabší Rusko.
Tak aspoň nějaké pozitivum.