Tady vládl skvělý Kýros II., tady se zrodila úžasná kultura, architektura, poezie i mnoho moderních vynálezů. Právě na jejím území se také nachází slavný Behistúnský nápis, vytesaný do skály půl tisíciletí př. n. l., díky němuž se druhdy podařilo dorozluštit klínové písmo.
Jenomže teď víme ještě víc: francouzský badatel François Desset nedávno dokázal rozluštit písmo Elamu, souseda a současníka Mezopotámie. Omezený počet znaků (77) jej přivedl k domněnce, že jde o písmo fonetické (tj. písmo, kde každý znak odpovídá zvuku čili hlásce nebo slabice), což se po letech dešifrování i potvrdilo. Za nejstarší fonetický alfabet bylo doposud považováno protosinajské písmo, z něhož pravděpodobně vzniklo písmo fénické – a z toho pak byla odvozena všechna moderní písma (latinka, řecké, arabské, hebrejské písmo, ale i indické abecedy). Protosinajské i fénické písmo spadají do 2. tisíciletí př. n. l. Jenomže elamské písmo je minimálně o dalších 800 let starší, což výrazně mění náš pohled na dějiny písma jako takového.
Persie zůstává i dnes jedním ze středobodů světa. Tady vládl skvělý Kýros II., tady se zrodila úžasná kultura, poezie i architektura či řada moderních vynálezů.
K rozluštění starých písem je nejen nutné mít lingvistický cit, ale hlavně důkladně znát dějinné okolnosti a také se orientovat v již rozluštěných okolních soustavách. Champollion u hieroglyfů stejně jako Desset u elamštiny začali tím, že v neznámém zápisu rozpoznali jména již známých historických osobností. Potom museli jednotlivé texty srovnávat – Desset měl k dispozici jen přes čtyřicet nalezených nápisů. A mnohokrát odhadovat, zkoušet. Přesto mi zůstává záhadou, jak lze rozklíčovat písma u jazyků, o nichž téměř nic nevíme. Tak Bedřich Hrozný kdysi v klínovém písmu našel nápis v chetitštině, a teprve podle něj poznal, že šlo o indoevropský jazyk. V každém případě úžasný výkon.
Lehčí to mohli mít dešifrátoři mayského písma – Mayové jej totiž ještě běžně používali v době španělské conquisty. Jenomže horliví misionáři jim tehdy paměť vytloukli z hlavy, a tak se mayské znaky znovu podařilo rozluštit až geniálnímu Juriji Valentinoviči Knorozovi, ruskému znalci 28 jazyků, který přitom nikdy nenavštívil Mexiko.
K rozluštění starých písem několikrát pomohly dochované paralelní nápisy ve dvou či více jazycích: slavná Rosettská deska nebo stéla krále Ezany nabídly stejný text shodně hned ve třech jazycích, Behistúnský nápis nebo Lví stůl ze Sús (na němž započal výzkum elamštiny) ve dvou. Když si teď na stole rozkládám tištěný návod k chodeckým hůlkám, vytištěný hnedle ve 34 jazycích, obdivuji, že dnešní výrobci myslí i na budoucí luštitele zaniklých jazyků. Škoda jen, že to netesali do kamene, aby i tenhle znamenitý text mohl přežít aspoň pár tisíciletí.
