Potřebujeme stále více kovů, nejenom hojně zmiňovaných vzácných zemin, ale například mědi. Podle odhadů se letos nebude dostávat přibližně 330 000 tun tohoto kovu a toto manko naroste v roce 2030 na osm milionů tun. Jak odhaduje Mezinárodní agentura pro energii, v roce 2030 bude potřeba asi trojnásobek kritických minerálů ve srovnání s dneškem a kolem roku 2050 už to bude šestinásobek.
Problém je, kde brát, protože dnešní ložiska se vyčerpávají, těží se chudší rudy, což znamená rostoucí množství hlušiny – a nákladů. Jako ilustrace bývá uváděn největší povrchový měděný důl na světě nedaleko Salt Lake City (USA), jehož jáma má průměr čtyři a hloubku jeden kilometr.
Někdy se používá speciální technika, kdy se pod dnem jámy vyhloubí mohutné prostory, načež se jejich strop, původní dno jámy, nechá regulovaně zřítit do těchto dutin. Znamená to ale rozsáhlé dutiny zabezpečit, aby nezkolabovaly předčasně, aby je nezaplavila voda. I tak riziko přetrvává, v Indonésii takto zahynulo sedm horníků.
Co bylo dřív: slepice, nebo vejce? Galaxie, nebo černá díra? V astronomii si nikdy nemůžete být jistí |
Pochopitelně je takový postup možný, pokud pod dnem jámy ještě vůbec nějaká vrstva rudy je. Napadnou nás vrty, ale v poslední době zasáhl právě vesmír. Nikoli astrologie, ale miony, záporně nabité částice s klidovou hmotností 207krát větší než elektron vznikající v atmosféře při její interakci s kosmickým zářením. Pohybují se téměř rychlostí světla, proniknou až půldruhého kilometru pod zem. A především – nesou informaci o tom, čím prošly.
O chemických prvcích, tedy rudách, ale také o dutinách nebo trhlinách v hornině, což je potenciální nebezpečí. Z původní velikosti zvíci pokoje jsou dnešní typy detektorů mionů malé jako šálek na kávu a jejich rozlišovací schopnost je v řádu metrů. Běžné seizmické metody jsou hrubší, identifikují v řádu padesát až sto metrů.
Začínají pokusy nasadit mionové detektory do zkušebních vrtů. Zatím se dle statistik při klasické prospekci z tisícovky vrtů podaří najít sotva pět slibnějších ložisek. Ani založení dolu není snadné, podle globální analýzy to trvá v průměru 15,7 roku, o vysokých nákladech nemluvě.
Geologie je jako vnučka s ADHD a pes patří mezi objevitele. Tato vědecká publikace je dost netradiční |
Do pátrání po vhodných ložiscích se zapojuje také AI, která znovu vyhodnocuje stará geologická data pořízená nejrůznějšími metodami prospekce. Současně se také, jak patrno, zapojuje také kosmický pomocník.
Mimochodem, metoda sledování mionů je nepochybně spolehlivější než virgule, o níž Agricola po dlouhém výkladu napsal, že na povrchu „jsou přirozené známky rudných žil, které může horník zpozorovat bez pomoci proutku“.
Tehdy stačila zkušenost.
