Známe důvod, proč Kosmas v letech 1119 až 1125 kroniku vůbec psal?
Kosmas zastával velmi vysoký úřad – poslední část svého života strávil jako děkan Svatovítské kapituly v Praze, což byla funkce, která ho automaticky přiváděla do blízkosti jak pražských biskupů, tak pražských knížat. Účastnil se některých diplomatických cest, a pokud nemluvil přímo s knížaty, pak rozhodně přicházel do běžného styku s lidmi z těsného okolí knížete. Takže velké politické události své doby sledoval a měl je z první ruky.
Druhá věc je, že byl vzdělaný v katedrální škole v Lutychu v dnešní Belgii, kde načetl spoustu textů a mimo jiné i kroniky. Hodně využíval kroniku Reginona z Prümu, což byla porýnská kronika, a on z ní načerpal formu a hlavně styl psaní. Kdy se rozhodl psát, to přesně známo není, ale byl vůbec první v českém prostředí, kdo se do něčeho takového pustil. Je potřeba říci, že tehdy bylo u nás textů jen velice málo a Kosmas měl opravdu minimum zdrojů k dispozici – anály, tedy stručné popisy jednotlivých událostí, a soubor těch nejstarších legend, jako je ta o svatém Václavovi nebo o svaté Ludmile, a rozhodl se sepsat dějiny.
Kosmas byl veselý člověk, zároveň však jeho čtivý a atraktivní text řeší vážné otázky, jako třeba: Jaká je role Čechů ve světě a kam vlastně patří? Který panovník byl dobrý, a který ne? Co je potřeba, aby země prosperovala? Takovýhle typ vážných otázek dokázal zkombinovat a podat barvitě a prostřednictvím příběhů.
A co ho k tomu vedlo?
Myslím, že ho motivovalo to, co viděl kolem sebe. On žil ve velice turbulentní době, kdy byla krátce po sobě zabita dvě knížata – Břetislav II. a Svatopluk – a propukly velké boje o nástupnictví, byl porušen stávající politický řád. On vlastně viděl, že politická situace je katastrofální, a nejspíše se začal dívat do minulosti na to, jak dříve bylo lépe a jak ti dřívější panovníci byli lepší než ti současní. To mohla být jedna jeho motivace. Druhá, neméně důležitá, bylo zapojení českého státu nebo kultury do mezinárodního kontextu.
Kosmas viděl kroniky na Západě a uvědomil si, že v Čechách nic takového jako sepsané dějiny nemáme a že to je obrovská chyba. Pochopil, že to, když budeme mít výklad dějin, mimo jiné třeba legitimizuje právo Čechů na zemi. On tedy popisuje, jak přišel praotec Čech do prázdné země, jak ji Češi zabrali, a popisuje vše tak, že se z toho dá vyvodit, že tam šlo i o legitimitu, tedy že my jsme tady doma a máme na svoji zemi právo. Takže to byl pro něj určitě také důležitý motiv. A pak si také myslím, že ho to bavilo, protože z jeho textu je vidět, že sbíral barvité příhody a vyžíval se v tom.
Napadne vás konkrétní případ?
