Psík mývalovitý, cibetkovitá šelma ovíječ maskovaný, dikobraz krátkoocasý nebo drobný příbuzný jelenů muntžak malý… Ne, to není seznam chovanců zoologické zahrady. Tahle a mnohá další zvířata se prodávala na tržišti v čínském Wu-chanu na sklonku roku 2019.
Jejich přítomnost odhalily genetické testy ve vzorcích odebraných z prázdných zvířecích klecí začátkem roku 2020. V té době už bylo tržiště zavřené, zvířata zlikvidována a v sedmém největším městě Číny umírali lidé na covid. Na povrchu klecí, v nichž trhovci drželi psíky mývalovité, odhalily genetické analýzy dědičnou informaci původce covidu, viru SARS-CoV-2.
Vědci to považují za jeden z důkazů, že se covidová pandemie mohla zrodit právě na tržišti, jež uprostřed čtrnáctimilionového města doslova kypělo viry. Jak vyplynulo z dalších šetření, neprodávali se ve Wu-chanu jen živočichové odchovaní na farmách, kde nad jejich zdravím bdí veterináři, ale také zvířata chycená ve volné přírodě, o jejichž zdravotním stavu neměl nikdo nejmenší tušení.
Největší hrozba: trhy
„Tohle je ta nejstrašidelnější věc, jaké se současné lidstvo dopouští,“ říká v rozhovoru pro časopis Nature o obchodu s živými zvířaty epizootolog Andrew Cunningham z londýnského Zoologického institutu. Miliony zvířat dnes a denně putují globální obchodní sítí od lovců k překupníkům a následně přes trhovce k zákazníkům, kteří si kupují nejrůznější tvory jako exotické mazlíčky, ale i na maso nebo pro přípravu léků tradiční medicíny. Roční obrat černého trhu s živými zvířaty se odhaduje na 10 miliard dolarů.
Přenos nákazy ze zvířat prodávaných na tržištích vědci považují za mnohem vážnější hrozbu než únik virů z laboratoří. Tržiště slouží doslova jako „burza“ virů.
Čína po zkušenostech s covidem sice zakázala chov a obchodování s většinou volně žijících zvířat, ale podle odborníků dosáhla jen toho, že se kšefty s touto faunou přesunuly do ilegality. Pokud na oficiálních trzích, jako byl ten ve Wu-chanu, nefungovala řádná veterinární kontrola, na černém trhu už není vůbec žádná. Někde, například v Severní Koreji, organizuje obchod se zvířaty stát a tam nemá na odhalení původců chorob zájem nikdo. Tržiště jsou přitom místa jako stvořená pro „přeskok“ původců zvířecích nákaz na člověka. Viroví i bakteriální původci chorob se jimi volně šíří a adaptují se na různé hostitele přímo uprostřed masy městského obyvatelstva.
Vědci se dlouho soustředili na virové nákazy zvířat žijících v přírodě, měl to být nejlepší způsob, jak postihnout potenciální původce pandemie. Dnes je zřejmé, že mnohem větší hrozbu představují trhy, kde se zvířata a lidé dostávají do přímého kontaktu. Ty jsou nejčastějšími zdroji zoonóz – onemocnění lidí vyvolaná mikroorganismy běžně napadajícími zvířata. Každoročně se těmito chorobami infikuje na světě asi miliarda lidí a počty obětí na životech se počítají v milionech. Z nově objevených nemocí, jako byl covid, připadá na zoonózy asi 60 %. Důvody, proč některé viry ze zvířat na lidi „přeskočí“ a jiné nikoli, halí tajemství. Proto také netušíme, jak se proti těmto přenosům nákaz bránit. Výzkum je náročný a v neposlední řadě i nebezpečný. Neláká vědce a není atraktivní ani pro agentury, jež výzkum financují.
„Jsme v těchto otázkách v podstatě slepí a může se nám stát, že vydáme doporučení, která nejsou správná,“ přiznává Maria Van Kerkhoveová, vedoucí jednotky pro zoonózy a nová onemocnění při Světové zdravotnické organizaci v Ženevě.
Na lidstvo se přiřítí další pandemie. Vědci hledají způsob, jak zabránit nejhorším škodám |
Ve znamení luskouna
Pokud by měly mít zoonózy nějaké erbovní zvíře, horkým favoritem by byl luskoun. Savec s tělem pokrytým rohovitými štítky dorůstá délky až 150 centimetrů a hmotnosti 35 kilogramů, domovem je v jižní Asii a střední a jižní Africe. V Číně se vysoce cení jeho maso a kožní štítky, protože v nich tradiční medicína vidí lék na široké spektrum chorob včetně zhoubných nádorů. Ilegální lov a pašování proto běží na plné obrátky, i když luskouni patří k ohroženým a chráněným druhům. Jde ale o výnosný byznys: na černém trhu se kilo „šupin“ z luskounů prodává za částky kolem 3500 dolarů.
Bohužel, luskouni nejenže neuzdravují, ale mohou lidskému zdraví vážně uškodit. Virologové u nich narazili na koronaviry, jejichž dědičná informace se z 92 % shoduje s virem SARS-CoV-2. Navíc s ním sdílejí i povrchové molekulární rysy, které konspirační teorie vydávají za důkaz, že původce covidu byl produktem cílených zásahů genových inženýrů a unikl z laboratoří Virologického ústavu ve Wu-chanu. Většina odborníků považuje tento rys za výsledek obdobné evoluce obou virů. Osmiprocentní rozdíl mezi dědičnou informací koronavirů luskounů a SARS-CoV-2 vylučuje luskouny z okruhu zvířat považovaných za možný zdroj pandemie covidu, v budoucnu ale nelze rizika spojená s jejich lovem, transportem a prodejem podceňovat.
Přenos nákazy z volně žijících zvířat prodávaných na tržištích považují vědci za mnohem vážnější hrozbu než únik virů z laboratoří. Opodstatněnost těchto obav dokládá vyšetření luskounů na jejich cestě z malajské domoviny přes vietnamské překupníky až na čínské černé trhy. Zatímco u luskounů zkonfiskovaných malajským lovcům se nákaza koronaviry neprokázala, ve Vietnamu už zvířata infikovaná byla. Zdroj nákazy není jasný, ale vědci předpokládají, že dochází k přenosu virů mezi zvířaty, která drží překupníci pohromadě. Překladiště a tržiště tak slouží jako „burza“ virů.
Podobný trend je patrný i u dalších druhů zvířat, například hlodavci bandikoty prodávaní na vietnamských tržištích a konzumovaní v tamějších restauracích mají desetkrát více koronavirů než zvířata odchycená v přírodě.
Mezi zdroji nebezpečných chorob patří přední místo netopýrům. Zvláštnosti metabolismu a imunitního systému jim dovolují žít s mnoha viry v „příměří“ a zůstávají bez příznaků, i když v těle nosí původce tak závažných onemocnění jako ebola. K lidem se viry netopýrů dostanou buď přímo, nebo prostřednictvím dalších zvířat. Například koronaviry vyvolávajícími smrtící onemocnění MERS se lidé na Středním východě nakazili od velbloudů, na něž virus přenesli netopýři.
Pokud ani na oficiálních trzích se zvířaty, jako byl ten v čínském Wu-chanu, nefungovala řádná veterinární kontrola, na černém trhu už není vůbec žádná.
První linii mezi lidskou populací a nakaženými netopýry představují lovci. Epidemiologové ale většinu takových nákaz vůbec nezaznamenají. V Indonésii se podařilo podchytit lovce, kteří ochořeli po poškrábání nebo po pokousání od netopýrů. Nemocní se v drtivé většině spoléhali na tradiční medicínu. O tom, že lidové léky nemusí vždycky zabrat, vypovídají svědectví z odlehlých vesnic, kde se infekce netopýřími viry rozšířily a během pár týdnů na ně zemřely desítky lidí.
Kde chybí vůle
Za kritické epidemiologové považují situace, kdy onemocní zvířata držená překupníky nebo obchodníky. Často je jejich majitelé buď sami zkonzumují, nebo expedují na jiná tržiště, kde si je koupí nicnetušící zákazníci; k nahlášení nemocných zvířat úřadům dochází jen výjimečně. Lovci a obchodníci se chtějí za každou cenu vyhnout případným úředním zákazům. Jakékoli omezení živnosti je pro ně velkým strašákem – když například v letech 2014 až 2016 zasáhla západní Afriku rozsáhlá epidemie eboly, zakázaly úřady konzumaci masa zvířat ulovených ve volné přírodě, tzv. bushmeatu. Lovci a obchodníci z této oblasti Afriky to mají i s odstupem deseti let stále v živé paměti a jakékoli případy onemocnění zvířat či lidí úzkostlivě tají.
Z netopýrů mohli koronavirus na člověka přenést luskouni. Jejich maso je v Číně delikatesa |
Pro mnoho obyvatel třetího světa je lov nebo obchod se zvířaty životně důležitým zdrojem příjmů. Pro zákazníky představuje bushmeat klíčový zdroj živin, především nedostatkových bílkovin. To je také důvod, proč jsou zákazy lovu a obchodu s živými zvířaty silně problematické. Vědci hledají kompromis, při kterém by výrazně pokleslo riziko přenosu nákaz ze zvířat na lidi, ale domorodé komunity by nepřišly o příjmy a nehrozila by jim podvýživa. Lov a obchod s některými rizikovými zvířecími přenašeči nebezpečných virů, např. cibetkami nebo psíky mývalovitými, se zřejmě silnému omezení nevyhnou.
Jiné, méně problematické druhy zvířat by mohly na trzích zůstat za předpokladu, že tam zavládnou podobné podmínky, jaké platí pro trhy s hospodářskými zvířaty. Zdravotní stav živočichů by byl pod veterinární kontrolou a také hygienické poměry se musí dramaticky zlepšit ve srovnání třeba s trhem ve Wu-chanu. Vůle k takovému řešení ale v současné době chybí, zájem často nejeví ani dohlížející úřady. Australský virolog Eddie Holmes z univerzity v Sydney například marně žádal o povolení vyšetřit na viry zvířata, jež celníci zabavili lidem přijíždějícím do Austrálie: „Vlastně ani nechtějí vědět, co by ta zvířata mohla přenášet, protože kdybychom tam našli něco nového, neobvyklého, vyvstal by problém a oni by ho museli řešit.“
Platí, že co oči nevidí, toho srdce neželí. Ale vyhráno není, ani když se vědci k vzorkům z ilegálního obchodu se zvířaty přece jen dostanou. O nálezech virů se nejednou nikdo nedozví, protože úřady zakážou jejich publikování.
„Je to stále větší problém. V našem úřadu hledáme způsoby, jak kontrolu zefektivnit. Zjišťujeme, co povzbudí lepší ochranu proti šíření chorob a jaká opatření naopak odradí od spolupráce ty, kdo k šíření infekcí nějakým způsobem přispívají,“ přiznává pro časopis Nature Maria Van Kerkhoveová a dodává, že zájem o zoonózy sice během pandemie covidu výrazně vzrostl, ale zlepšení bylo jen přechodné a dávno odeznělo.
Systém se hroutí
Většina odborníků považuje za prakticky jisté, že virus SARS-CoV-2 nevznikl v laboratoři a je přírodního původu. Protože se ale nepodařilo zcela jednoznačně určit zdroj koronaviru, vzedmula se po celém světě vlna strachu z virologického výzkumu. Boj s původci chorob přenášených ze zvířat na člověka na to těžce doplácí.
„Úřady ani nechtějí vědět, co by ta zvířata mohla přenášet, protože kdybychom tam našli něco nového, neobvyklého, vyvstal by problém a oni by ho museli řešit.“
Například USA se zdráhají do tohoto výzkumu investovat. Obětí Trumpových škrtů ve výdajích na vědu a mezinárodní pomoc se stal i program DEEP VZN, který investoval 125 milionů dolarů do výzkumu zoonóz v chudých zemích světa, které samy ze svých zdrojů nic takového financovat nemohou, ale přitom jsou potenciálním zdrojem nových nákaz ohrožujících celé lidstvo. O financování přišly další podobné projekty. Beztak velmi nedokonalý systém monitorování zoonóz tak utrpěl vážné škody a není jisté, zda se je podaří v dohledné době napravit mobilizací jiných zdrojů.
„To není jen díra v systému. To je zhroucení jeho poloviny,“ tvrdí o současné situaci v boji s novými onemocněními francouzský epidemiolog Julien Cappalle z Národního centra pro zemědělský výzkum v Montpellieru.
