František Zdeněk Ostrý se narodil 2. července 1913 v Uherském Hradišti, kde vystudoval obchodní akademii. Po vykonání dvouleté vojenské prezenční služby absolvoval v letech 1936–1938 dvouletou Vojenskou akademii v Hranicích. Jako poručík sloužil u pěšího pluku 36 v Mukačevě a u pevnostního a hraničářského pluku 4 v Hlučíně, Vítkovicích a Dobšiné. Patřil do generace uvědomělých mladých důstojníků.
Blondyho poslední let. Osádka přežila, střelec Rudolf Skalický však zůstal navždy pod hladinou |
V srpnu 1939 tajně odešel do Polska, kde se stal příslušníkem Čs. legionu. S jeho částí se pak po sovětském obsazení východního Polska ocitl v internaci v Sovětském Svazu, a to v Kamenci Podolském a Nižním Novgorodě. Dne 12. dubna 1940 mohl odjet s transportem dobrovolníků přes Turecko do Marseille a 14. května byl v Agde zařazen do 1. čs. divize. Se svojí jednotkou se zapojil do ústupových bojů a 14. června padl do německého zajetí. Podařilo se mu však ve zmatku záhy uprchnout. Dojel na kole do Paříže, kde se úspěšně vydával za ruského studenta narozeného v Marseille a dokonce získal od německých úřadů prozatímní doklady na falešné jméno. S nimi mohl překročit demarkační čáru. Přes původní vojenský tábor v Agde dorazil 20. srpna do Marseille, kde ještě zastihl skupinu čs. důstojníků, snažících se dostat za čs. vojskem do Velké Británie.
Dne 12. září 1940 byl vyslán s por. Cihlářem do Casablanky, aby organizovali další přepravy čsl. vojáků. Oba důstojníci však byli vyzrazeni, zatčeni a deportováni zpět do Francie. Až 2. května 1941 je propustili pro nedostatek důkazů. S kpt. Šedou se vrátil do Marseille, odkud uprchli do Španělska. Tam oba důstojníky opět zatkli a internovali v táboře Miranda del Ebro. V táboře byla držena celá skupina československých vojáků. V červenci 1942 tam přivezli i čs. pilota Františka Fajtla, kterému se podařilo po sestřelení nad Francií uprchnout až do Španělska. Z tábora v Mirandě se František Ostrý a další důstojníci dostali až v lednu 1943. S americkým vízem konečně doputoval v březnu 1943 přes Madrid a Gibraltar do Velké Británie. Sloužil pak ve zpravodajském II. odboru MNO v šifrové skupině. Dne 28. října 1943 byl povýšen do hodnosti kapitána.
Smiling Jo. Hrdina československého nebe, který přežil těžkou havárii a přišel o oko |
Po válce studoval Vysokou školu válečnou, odkud byl po únoru 1948 vyloučen a poslán již 1. července 1948 jako nedůvěryhodný, bývalý voják ze Západu do zálohy. Emigroval proto v noci z 26. na 27. září 1949 pěšky v oblasti Znojmo – Retz do Rakouska. Podařilo se mu dostat přes sovětskou okupační zónu do Vídně. Působil pak ve Vídni a ve Spolkové republice Německo jako zpravodajec a od března 1951 do prosince 1952 pro Moravcovu zpravodajskou skupinu OKAPI jako „Frank“ ve funkci „case officer“. Získával zprávy a vysílal agenty-chodce přes hranice.
V roce 1952 si ve skupině Františka Moravce povšimli, že pozice generálního tajemníka Rudolfa Slánského v komunistické straně Československa upadá. František Ostrý připravil operaci, jejímž cílem bylo nabídnout Slánskému emigraci. Pokud by se záměr podařil, šlo by o mimořádné oslabení komunistické moci. Dopis „Velkému metaři“ však padl do rukou Státní bezpečnosti. Slánský o plánu čs. exilových zpravodajců nic netušil. Přesto na něj padlo osudné podezření, které vedlo k jeho zatčení, posléze odsouzení a popravě koncem roku 1952. František Ostrý tak stál za úspěšnou rozkladnou operací, jejíž tragické zakončení vůbec nepředpokládal.
Mezitím se mu utajeným způsobem podařilo dostat přes hranice do Vídně i manželku se dvěma malými syny (ve věku dva a jeden rok). V zahraniční se manželům Ostrým narodil roku 1951 ještě třetí. Celá rodina pak roku 1952 odcestovala do USA. Ostrý přijal jméno „Frank Kent“. Zemřel v lednu 1996 v USA.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
